Už jsme měli ve Štafetě dva členy jedné rodiny, ale trojice se objevuje poprvé. Po Radkovi a Michalovi vám zkusím představit Josefa Vaňka. Radek je proslulý svou chatou Bábinkou a chovem alpak, Michal je písničkář a divadelník. A co jejich táta?
Za ním jsem se vypravil do Arnultovic. Tam jsem byl už za rytcem Arno Čančíkem a musím doplnit, že oba pánové jsou si dost podobní. Vizáží i naturelem. A jak mi potvrdil Josef Vaněk, pletou si je i lidé.
Tentokrát jsem do města zaslíbenému sklu nevyrazil kvůli tomuto materiálu. Zaujala mě kola, kterých má Josef Vaněk doma více než osmdesát. Myslím osmdesát historických, jinak jich má ještě několik, na kterých trénuje či dokonce závodí. Asi bych měl doplnit, že Josef Vaněk je o rok starší než můj otec, narodil se v roce 1946. Letos už má najeto 3 200 kilometrů a pochvaluje si, že právě teď, v důchodu, má na ježdění konečně dostatek času. Když podnikal, najezdil ročně tak 3 500 kilometrů, teď zvládá i šest až sedm tisíc. Část z toho na vysokém kole, které je jeho specialitou.
1.máj v Novém Boru
K cyklistice ho přivedl bratr, kterému je v současnosti 85 let a ještě loni jezdil také. V dobách Veselého byl dokonce v přípravě na Závod Míru, ale údajně z politických důvodů ho nikdy nejel. Za to se pětkrát zúčastnil tradičního závodu Praha – Karlovy Vary – Praha. Osudem Josefa Vaňka se však nestala klasická závodní kola. Doslechl se o závodu s názvem Pražská míle. Tento rej na velocipedech se pořádá už více než sto třicet let a stále se na něj sjíždí více než tři desítky bicyklistů, aby si za zvuků Rossiniho hudby připomněli atmosféru konce 19. století.
Tam se také dozvěděl o firmě J. Měsíček a synové, která se zabývá renovací a výrobou vysokých kol. Zajel si tedy do Kyjova, tam si ho změřili, čtvrt hodiny ho učili jezdit a později mu na míru vyrobili jeho vlastní velociped.
Mistrovství světa historických kol v Belgii, Gentu, závod na 1 míli v rychlosti
Další metou bylo dostat se do Českého klubu velocipedistů, který byl založen už v roce 1880 a je tak nejstarším sportovním klubem u nás. Čekat musel pět let, protože členství si musí člověk zasloužit. Musí se účastnit akcí a prokázat také nějakou solidní výkonnost. Nestačí si teda jen koupit kolo a nechat ušít dobový oděv.
Josef Vaněk se stal skutečně aktivním velocipedistou. Už sedmkrát se zúčastnil mistrovství světa. Naposledy se konalo u nás ve Veselí na Moravě, ale jeho sport ho zavedl i do Německa, Holandska či Švýcarska. Do budoucna zvažuje, jestli zamíří na světové klání i do Švédska nebo Indonésie. Třeba ve Veselí bylo 250 účastníků ze 17 zemí. Na mistrovství se jezdí vytrvalecký závod na 160 kilometrů (toho se zúčastnil dvakrát) nebo sprint na jednu míli. V něm měl letos smůlu, protože hned v rozjížďce narazil na svůj velký vzor – Josefa Zimovčáka. Toho určitě zná většina našich čtenářů, to je ten týpek, který na vysokém kole jezdí po trasách nejslavnějších cyklistických závodů světa - Tour de France, Giro d´Italia a La Vuelta Espana.
Každý rok se milovníci vysokých kol sjíždějí do francouzského Marmande. Na fotkách z této meky cyklistů je Josef Vaněk například se slavnými cyklisty Bernardem Hinaultem, který pětkrát vyhrál Tour de France, nebo Franceskem Mosserem.
Srazy se konají i v Čechách. Například ten novoborský, prvomájový pořádá přímo Josef Vaněk. Letos se uskutečnil devátý ročník. Vyjíždí se přímo od jeho domu a na fotografiích jsou bicyklisté například pod hradem Sloup nebo na českolipském náměstí.
„Sraz je prakticky každý týden, ale člověk nemůže všechno stihnout,“ upřesnil mi Josef Vaněk. „Pravidelně se účastním například klasického závodu Tour de Zeleňák, ale tam na vysokém kole bývám sám.“