„Náš“ Janek Jiříček sice není ten Jan Jiříček, co kreslí komiksy do abíčka, ale jeho životní zkušenosti a zážitky z Islandu jsou lepší než všechny kresby z Marsu 44. Je ještě indián? Je umělec diagnóza? Kdy vyrosteme? A komu předal štafetu?
Má první vzpomínka na tebe: Úvodní společná hodina před více než deseti lety. Já se jako učitel svých nových studentů vyptávám na koníčky. Tebe jsem se zeptal, jestli si hraješ na indiány, a ty jsi odpověděl: Já si na indiány nehraju. Já jsem indián. Ještě jsi indián?
Musím se přiznat, že tahle chvíle mi v paměti neutkvěla, ale na to období si samozřejmě dobře pamatuju. Indián nejsem. Už mi zůstal jen ten Janek. Zrovna tuhle jsem v jedné věci, na které jsem pracoval, použil větu z Bezstarostné jízdy: "Nikdy jsem nechtěl být nikým jiným." Snažím se teď být spíš tím Jankem. A zjistit, co je vlastně zač. V teepee ale vždycky moc rád přespím. A taková dobrá indiánská sauna…
Tihle umělci. Mluvíte v hádankách a pro mě jako učitele exaktních předmětů v obzvlášť komplikovaných hádankách. Co znamená být Jankem?
Hlavně bych zdůraznil tu velkou výhodu, že vždycky můžeš říct, že jsi janek. Je to vlastně trošku jako říct, že jsi umělec, to ti toho taky spousta projde. Ale jinak jsem to myslel spíš tak, že se snažím teď pracovat hlavně s tím, co je. Co je uvnitř ve mně a v nejbližším okolí. Řešil jsem to takéohledně cestování. Zda zase jet či nejet. Je to lákavé, ty cizí kraje. Ale jestli v tom není stejná zamotávka jako v té bederní roušce, co jsem kdysi nosil.
A co konkrétně tě teď živí?
Momentálně jsem na volné noze. Hodně volné noze. V rodokmenu jsem kdysi objevil nějakého prapraprastrýce Jana, který vystřídal spousty zaměstnání, a to takových jako strážce obecního býka apod. Se mnou to je zatím podobné. Toho, co jsem dělal, je dost. Nicméně průběžně jsem se věnoval grafickému designu a videu. Díky tomu vznikla například krásná situace, kdy jsem jako správce turistické ubytovny v malé, vysoko položené vesničce na Šumavě přikládal ve špinavých montérkách do kotle a mezitím jsem stříhal video pro kamarádku módní návrhářku a její prezentaci magisterské práce na škole módy v Paříži. Poslední "trvalejší" práci jsem měl jako kameraman a střihač v televizi. Teď se chystám do Hostišovské točit dokument o devítidenním workshopu ekologických staveb, permakulturních zahrad apod. Na to se těším. A dál se uvidí.
Skycatcher from ecce video on Vimeo.
Televize, to bude lidi zajímat. Co konkrétně mohli vidět z toho, na čem ses podílel?
Musím tě zklamat, ale jelikož to byla brněnská regionální televize, čtenáři i-novin asi neměli šanci vidět nic. Navíc, zní to možná zajímavě, ale kameraman i střihač v televizi je řemeslo, jako každé jiné, tam se dělá podle zajetých pravidel, a pro kreativitu moc místa není. Výjimkou byla znělka, kterou jsem navrhl a vytvořil pro jeden pořad. Jiné to bude na té Hostišové, tam mám hodně volnou ruku, tak to si užiju. Baví mě přece jen dělat spíš volnější věci a televizní kultura je mi popravdě trochu vzdálená. Mám asi blíže k filmu.
Takže Mars 44 v časopisu ABC asi nebude tvoje práce. To bude shoda jmen, co?
Tak tady bychom se dostali k otázce: ne co je to být Janek, ale co je to být Jan Jiříček. To znamená, že ti třeba zavolá velmi dobrá kamarádka, se kterou se znáš mnoho let, a mezi řečí se ti omluví, že na ten středeční večírek nemůže. Trošku tě překvapí, že organizuješ komiksový večírek, o kterém nevíš. Váháš, jestli už to není senilita nebo tak něco. A pak ti to docvakne. Jelikož jsi kamarádku pozval na facebooku, na kterém nejsi, ovšem je tam ten Jan Jiříček, co vystudoval akademii a etabloval se v českém komiksu. Ještě jsme se nepotkali. Ale myslím, že na to jednou dojde. Jinak těmi otázkami míříš k mé tvorbě. Popravdě, nic zásadního a přelomového jsem neudělal. Nebo tedy alespoň v tom smyslu popularity. Na to mám přeci Jana Jiříčka.
Škoda, už jsem se těšil, že se pochlubím svému synovi. Jediné, co zvládá přečíst je právě ábíčko a letáky z Kauflandu. Byl by hrdý, že znám autora komiksu z ABC. Tak raději pojďme k Islandu. Nemám se tě na něj zapomenout zeptat. Co se tam stalo za průšvih?
Průšvih se tam stal velkej. Dle všeho za něj můžou bankéři a politici. Ale tuším, že míříš jinam. Na Islandu jsem nějakou dobu bydlel, zrovna před Olymiádou v Pekingu. A jedno nedělní odpoledne jsem tam polil schody čínské ambasády červenu barvou. Tak jsem si vyzkoušel aktivismus v praxi a stal se ze měoficiálně kriminálník. Konečně můžu vstoupit do Hell´s Angels.
To byla performance nebo ses ožral a byl obyčejnej výtržník?
Byl jsem střízlivej neobyčejnej výtržník. Snaha byla vytrhnout lidi z letargie ohledně toho, co se dle dostupných zpráv v Číně dělo a děje. Ta barva na těch schodech působila opravdu esteticky, nicméně umění jsem se v tomhle případě chtěl vyhnout obloukem, kvůli tomu, co jsem zmínil výše. Jako umělcovi ti víc věcí projde, najednou jsi měřen trochu jiným metrem. A o to jsem nestál. K tomu polití jsem udělal i fotky a tiskovou zprávu pro média, tudíž bylo řečeno, o co jde. Jen ten soud to nějak nepochopil.
Mě kdysi nafotili, jak s budoucí ženou mácháme Gottwaldovi ruce v červené barvě. Byla to ta samá barva?
Byla. Taky nešla umejt.
A proč sis vybral zrovna Čínu? Znám státy, kde vládnou větší kokoti.
Byla to spontánní reakce na situaci, kdy se na protestu proti americké válce sešlo v centru Reykjavíku asi tři sta lidí. Když se tam vyhlásilo, že se jde na pokojnou demonstraci před čínskou ambasádu, došlo lidí asi deset, z toho půlka mých známých. Tak se mi zdálo, že by nebylo špatné to trošku pošťouchnout. Navíc ten čas před olympiádu měl potenciál. Byla to zkušenost, dneska by to bylo celé jinak.
To vypadá, že umělci jsou takové děti, které nevyrostou. Já bych si třeba dneska vzhledem k věku, povolání a dětem rozmýšlel, jestli něco takového podniknu. jak dlouho jsi na Islandu byl a s jakým záměrem?
Vidíš, zase "ti umělci". No, nicméně, já jsem si to mohl dovolit. Stejně tak, jako dojet na Island s tisícovkou v kapse, což tam v té době bylo asi na pět piv. Jel jsem z naprosto neromantických pohnutek a to vydělat nějaké peníze. Paradoxně jsem tam zažil jednu dobu pocit nezávislosti právě na penězích. Naučil jsem se chodit do kontejnerů, žít skromně. A najednou se mi zdálo, že jsem se vynořil v trochu jiné „vrstvě“ města. Zajímavá zkušenost. Ale těch zkušeností bylo samozřejmě víc a hlavně, což bylo nejdůležitější,zajímavých setkání. Jinak jsem na ostrově byl už třikrát, dohromady asi jedenáct měsíců.
Jak mám pochopit tu trochu jinou vrstvu města?
Když jsi v jedenáct hodin v noci v kontejneru za supermarketem, máš jiné pocity, než když ten supermarket přes den navštěvuješ. Pohybuješ se najednou v jiných oblastech. Trochu analogie s Matrixem. Měl jsem kolem sebe taky komunitu lidí, kteří si pomáhali, byl jsem téměř nezávislý na penězích. Myslím, že to se za pár chvil popsat nedá.
A je nutný, aby někdo jezdil kvůli pocitům bezdomovce na Island? Nebylo by ti v Lípě za Kauflandem líp?
Já si to asi musel zkusit na Islandu. Navíc, myslím, že to co objevíš za Kauflandem v Lípě, bude dost rozdílné oproti tomu, co najdeš na Islandu. Najdi si na netu pojem freegan i nějáká videa. Jedl jsem si neskutečně dobře. Pil brazilskou zrnkovou biokávu, jedl bio špaldové těstoviny a pořád měl spoustu zeleniny.
Hele, co mně chybí k tomu, abych byl umělec? Taky jsem se máchal v barvě (dneska teda v modré - maluji pokoj), taky jsem dělal performanci na hranicích, chtěl žít jako bezďák (jen se mi to poštěstilo v Rakousku), ale mám pocit, že jsem z toho vyrostl. Chystáš se vyrůst?
Jsi větší umělec než já. Já performance nedělal. A díky věku asi už nevyrostu.
Myslel jsem, že pofilozofuješ o svobodě, volnomyšlenkářství a tak podobně a já se tě pak zeptám na rodinu.
To nedoufej. Teď chodím tady za rohem do Alberta. Dovnitř. Na filosofování je moc vedro, a taky na něj nemám dost šedý vlasy. A rodina? Měl jsem štěstí na skvělé rodiče a sourozence. A na děti se těším.
Na děti se nestačí těšit... Máš nějaký podobný kousek ještě z nějaké jiné země nebo máš v pase razítko, že jsi v Unii nežádoucí?
Nemám, jinak jsem čistej jak ta lilie.
Zrovna jsem přemýšlel, jak se to teď dělá. Mně někde vyhrožovali, že budu nežádoucí v Unii, ale když je teď v Unii i Česko ... Vůbec nevím, jaký pokyny v Bruselu teď dávají. A co ty zážitky? Už nikde nic? Jen Island je ti souzen?
Kdysi jeden kamarád řešil, jestli je možný se zbavit občanství. Jen zbavit. A nemít žádný. Kam by tě vyhostili? Na mezinárodní vesmírnou stanici? Jinak zážitků je mraky. Za co ti vyhrožovali?
Nechal jsem se nadchnout Pelcovým ... a bude hůř.
A kdy vyrosteš?
Myslím, že už to mám za sebou. Občas nějaká blbost, ale padákem už skákat nebudu, bezďákem dobrovolně už taky nebudu, už ani ty ženský mě tak neberou jako dřív. Hele, já se ptám. Tak šup ještě jednu historku z natáčení a pak poslední tři otázky. Musím ještě udělat druhej nátěr.
Safra, ty i-noviny jsou teda bulvár. Já se ti tu snažím předat životní moudra a ty žádáš historky z natáčení. Mám rozhodně jeden vzkaz. Poslední večer v Reykjavíku jsem si byl něco kupovat(!) v malém obchůdku. Chlapík, co byl za pultem, měl rozečtené nějaké noviny. Když jsem mu řekl, že nechci sáček, že zrovna zachraňuju planetu, upozornil mě na článek o architektovi, co staví domy z odpadu. Že ho to fascinuje. Tak jsem se ho zeptal, jestli si myslí, že svět spěje k lepšímu. A prý ano. Tak jsem od té doby takový nějáký klidnější. Když jsme u toho, doufám, že používáš eko barvu.
Jestli je to ta druhá nejlevnější, tak jo. Každopádně s každou další odpovědí zjišťuji, že jsi stále stejný indián jako v roce 1997, kdy jsme se viděli poprvé. Třetí otázka od konce: Na co bys chtěl, abych se tě ještě zeptal?
Na tohle mě nenachytáš. Chceš ušetřit jednu otázku.
Ne, to je tradice.Lidi se chtějí vždy s něčím pochlubit a já jsem pak traumatizovanej, že jsem se nezeptal, tak jsem to jednou pro vždy vyřešil touhle otázkou.
Tak já rovnou odpovím. Potkal jsem skvělou ženu.
Indiánku?
To mi řekneš, až se potkáte.
Ok. Tak poslední otázka: Komu předáš štafetu?
Chvíli jsem o tom přemýšlel, nakonec jsem se rozhodl, že štafetu předám někomu, koho jsi neučil, ani s ním nechodíš na pivo a s kým si po těch mých historkách z natáčení můžeš popovídat o něčem smysluplnějším. Bude to Lukáš Průcha, který pracoval kdysi v azylovém domě v České Lípě a v současnosti dělá pro Člověka v tísni sociálního pracovníka ve vyloučených lokalitách.
-----------------------
Narozen roku 1981 v České Lípě, mládí strávil v Novém Boru. Studoval na gymnáziu v České Lípě, poté Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, možná bude bakalář. Dělal a dělá na různých místech různé věci.