Dnes je 26. 11. 2024
svátek má Artur

Návštěvníky Benátské noci vyhnala voda

Loňský 18. ročník tradičního rockového festivalu na Malé Skále byl oceněn v anketě Festivalové hudební ceny jako 3. nejlepší open-air festival roku 2010. Letos toto umístění obhajovalo na 80 interpretů. Hlavní hvězdy Dream Theater, Lacuna Coil, Scooter i Clawfinger zazářily, pro nepřízeň počasí byl však nedělní program kompletně zrušen.

Malá Skála v Českém Ráji je známá nejenom díky nádherné okolní přírodě, ale také jako místo, kde se každým rokem na přelomu července a srpna pořádá rockový festival Benátská noc. Samotný název obce je rockové hudbě nakloněn a stal se i mottem letošního 19. ročníku: „big rock & little rock“. Organizátoři lákali na mnohé změny oproti ročníkům minulým, od hlavních headlinerů si mohli návštěvníci slibovat skvělou porci výborné hudby. Celý festival se však ve zkratce stal páteční skvělou letní párty, sobotní nefalšovanou bahenní lázní a skončil nedělním fiaskem.

I tentokrát tato hudební událost začala již ve čtvrtek oblíbeným „Večírkem pro nedočkavé“ – takzvaným WarmUpem. Během celého dne se Malá Skála zaplňovala novými lidmi, posíleny byly vlaky i autobusy. A je třeba zmínit první zásadní změnu oproti minulým ročníkům – pořadatelé se rozhodli zpoplatnit oficiální stanové městečko za řekou. Vstupné do takzvaného „Toi Toi“ kempu činilo 450 Kč pro osobu se stanem a 300 Kč bez stanu (na celou dobu konání festivalu). Za tento poplatek si návštěvník mohl užít komfort hlídaného městečka s recepcí, sprchami s teplou vodou a pravidelně vyváženými toaletami. K dispozici byla i nonstop kavárna. Sám jsem využil levnější variantu stanování na soukromé zahradě, avšak ohlasy na tento kemp byly vesměs kladné, lidé byli spokojeni s čistotou i ostatními službami.

Pojďme již ale k samotné hudební produkci. Již zmíněný zahajovací večírek se konal v Evropa 2 stanu, který není primárně určen k živým koncertům. Nepříliš kvalitní ozvučení se projevilo zejména při vystoupení Moniky Agrebi, která i přesto dokázala potěšit známými hity od Guano Apes i rockovými covery populární Lady Gaga. Prvním účinkujícími bylo legendární uskupení Folimanka Blues, pokračovali liberečtí Hush. Krásným hlasem překvapila Bára Zemanová ze Superstar, která na Malé Skále vystupovala již podruhé. Večer uzavíral O5&Radeček.

Brány celého areálu se otevřely v pátek před 11. hodinou.  Nechyběly prodejní stánky, adrenalinová zóna s bungee jumpingem, dvoupatrový VIP stan, do kterého bylo možné zakoupit vstupenky v předprodeji. Připraven byl stan určený k autogramiádám i tři stanoviště mobilních toalet, přičemž všechny byly opatřeny novinkou – zásobníky s antibakteriální pěnou. Každý návštěvník jakéhokoliv festivalu ví, že to zde není s hygienou zrovna slavné, proto tuto vymoženost každý uvítal, ačkoli nechyběla ani krytá umývárna s tekoucí pitnou vodou.

Zásadní proměnou však bylo nové rozmístění podií. Na Benátské Noci vždy existovala jedna hlavní a jedna vedlejší stage, a dále pak několik menších hudebních scén. Zachován zůstal velkokapacitní stan, takzvaný Wigwam; hlavní scény však byly hned dvě, a to zcela rovnocenné, stejně veliké a hlavně – postavené jedna vedle druhé. Scénář byl takový, že zatímco na jednom pódiu se koncertovalo, na druhém se zvučilo a po skončení koncertu měla nastupující kapela 10 minut na zvukovou zkoušku. Kapely se měly pravidelně střídat, takže návštěvník měl možnost vidět interpretů mnohem více a bez časových prodlev. Nutno dodat, že před zahájením festivalu panovaly obavy z přehlušování jednotlivých scén a mnoho lidí nad touto organizací kroutilo hlavou. Sám se nad tím podivuji, ale organizátoři to zvládli skvěle a festival tím získal zcela nový drive.

Páteční slunečné počasí udělalo z festivalu opravdovou pohodu. Polehávající návštěvníci poslouchali první kapely a mohl být splněn jeden z hlavních úkolů takovýchto festivalů – dát šanci i méně známým interpretům. Začali hudebníci z Dukly Vozovny, kteří zaujali hrou na akordeony. Dále přišel na řadu první punkový nářez v podání N. V. Ú. a syrový rock čpící hospodou od skupiny Doktor P. P. Mezitím přišel na řadu první zahraniční host - ve Wigwamu vystoupil Petr Cmorik ze Slovenska, následován Gipsy.cz a Dogou. A než přišla na řadu kapela Citron, zaSKAkalo se na Tleskače.

Na hlavních scénách zazněly jamajské rytmy od United Flavour, představila se Katarína Knechtová z již neexistující Pehy a na staré časy se vzpomínalo s kapelou Olympic, tradiční hity zahrál Divokej Bill. Z reakcí fanoušků na vystoupení Davida Kollera byla zcela zřejmá touha po návratu Lucie. Iné Kafe ze Slovenska bavili publikum na jednom z hlavních pódií, řada fanoušků (včetně mě) však již v prvních řadách netrpělivě vyčkávala hlavního headlinera celého festivalu – Dream Theater z USA se svým progresivním metalem.

Okolo půl desáté se rozezněla kytara legendárního Johna Petrucciho, rozezněl se nezaměnitelný hlas Jamese LaBrieho, bicích se ujal nový bubeník Mike Mangini a společně s dalšími členy předvedli neuvěřitelný koncert. Ačkoli písničky dlouhé 15 minut nejsou u Dream Theater žádnou výjimkou, publikum se skvěle bavilo. Koncert trval hodinu a půl, kapela splnila roli hlavního headlinera a sklidila obrovský aplaus.

Dále pokračovali další zahraniční interpreti – gothic metalová skupina Lacuna Coil z Itálie a folk metaloví In Extremo z Německa. Kdo má radši české kapely, pařil ve Wigwamu na Wohnouty nebo Kurtyzány z 25. Avenue. Páteční program uzavíral Arakain a Dymytry. Komu nestačily živé koncerty, mohl pokračovat na diskotéce v Evropa 2 stanu až do 5. hodiny ranní. Vše se schylovalo ke skvělé párty, ovšem již při koncertu Dream Theater se z oblohy začal snášet drobný déšť, který se nakonec stal pro letošní ročník festivalu zcela osudným.

Probuzení do sobotního dne bylo skličující. Avizované přeháňky se změnily na vytrvalý, neustávající déšť. Již první kapela sobotního programu – Škwor, si stěžovala na vodu v aparatuře. Pohled na zmáchané elektrické kabely musel být vskutku znepokojující.  Zazpívala Aneta Langerová, novou desku představil Čechomor a nejen sametové nebo modré bylo vystoupení Žlutého Psa s rozesmátým Ondrou Hejmou. Vůbec poprvé na Malé Skále vystoupila Lucie Bílá. Krásná žena s hlubokým výstřihem a nádherným hlasem zazpívala několik známých hitů. Zhruba po půlhodině však byla znát i slyšet únava a Lucie musela koncert kvůli zimě ukončit ze slovy, že další pokračování by znamenalo konec její kariéry. Několik fanoušků zklamala, mnohé rozesmutnila. Otázkou zůstává, zda bylo nutné mít na takový koncert oděv jako na promenádu u moře. Náladu spravil Walda Gang s jeho skvělou show a písničkami, které pobrukovali i ti nejmenší. Další zklamání však následovalo okamžitě – Vojta Dyk ze skupiny Nightwork je nemocný a vystoupení této populární skupiny nahradili Eddie Stoilow. Nutno však dodat, že se tak pouze přesunul koncert z poledního programu.

Kdo hledal útočiště ve Wigwamu při slovenských Ska2tonics nebo při Lence Filipové, našel pouze oraniště plné bahna. Pogování v nánosech bláta však musel být nezapomenutelným zážitkem pro punkáče v punkovém bloku kapel SPS a Visací zámek. Sázkou na jistotu byly kapely Kryštof, kteří od září avizují roční pauzu, a Chinaski. Richard Krajčo i Michal Malátný ocenili výdrž všech fanoušků, kteří snášeli déšť, vítr, zimu i bláto. V obří bahenní párty se proměnilo vystoupení Scooteru – další hvězdy, i když na mnoha lidech byla znát únava.

Areál se měnil v nekonečná oraniště bláta a daly se najít čtyři způsoby, jak se s ním vyrovnat. Naprostá většina volila tradiční módu pestrobarevných holinek a gumáků. Taktika druhá spočívala v tom, že člověk jel na festival ve starých keckách, které když zničí, nic se nestane. To byl i můj případ. Dalo se najít i mnoho odvážlivců v žabkách. Vývoj v jejich případě však z důvodu blátem pohlcených botek často degradoval na chůzi na boso. No a zcela originální využití si našli odvážlivci, kteří se zúčastnili bujarých bahenních zápasů. Ti se po areálu dopravovali všemi možnými způsoby, jenom ne po vlastních nohách. Možná trochu nechutná představa, ale já jsem nikdy neviděl šťastnější lidi. Nechybělo jim vůbec nic.

Následovaly další hvězdy. Rap metalisté a protagonisté industrial metalu Clawfinger ze Švédska předvedli neuvěřitelnou podívanou. Kotel fanoušků se bavil, lidé v zadních řadách unaveně poslouchali. To však více vyprovokovalo frontmana skupiny Zaka Tella a přes odpor bodyguardů přeskočil plot a rozběhl se mezi fanoušky až do zadních řad, kde je učil skandovat. Skok z reprobeden do davu fanoušků za skandování „You fat bastard, jump to the fans!“ po chvíli zopakoval i kytarista. Koncert vyvrcholil hitem, který Zak Tell zpíval pověšený na ocelové konstrukci nějakých 8 metrů nad zemí bez jakéhokoliv jištění.

Sobotní program ve Wigwamu ukončili UDG a Muhamad Ali. O zábavu na hlavních scénách se starali němečtí U. D. O. a maďarští Kiss Forever Band, kteří jsou považováni za nejlepší revivalovou skupinu Kissáků na světě. Pokračoval i diskotékový program v Evropa 2 stanu.

Nedělní ráno bylo ještě víc šokující než to sobotní.

"Navýsost nepříznivé počasí, se kterým pořadatelé  bojovali od začátku, nadále znemožňuje zajistit bezpečný provoz festivalového areálu. Nepřetržitý déšť a rozmoklá půda nedovoluje návštěvníkům dopřát další bezproblémový průběh festivalu," uvedla mluvčí festivalu Johana Turnerová. „Prší prakticky neustále od prvního dne festivalu. Po nočním programu, který končil okolo páté hodiny ráno, jsme prohlédli areál a rozhodli jsme se z bezpečnostních důvodů v programu již nepokračovat.“

Ve skutečnosti rozvodněná Jizera doslova odtrhla stanový kemp od areálu. Provizorní lávka, která se vždy staví pouze pro účely festivalu, musela být z důvodu bezpečnosti uzavřena. Nedostalo se tak například na kapely Kohout plaší smrt, Traktor, The Backwards a BSP. Nezazpívali Olga Lounová, Vilém Čok ani Jiří Schmitzer, který se však objeví příští týden na Bezdězu v rámci festivalu České Hrady.cz. Šanci nedostala ani revivalová kapela ABBA Stars.

Dost nešťastně tak skončil 19. ročník Benátské noci. Ohlasy na Facebooku jsou paradoxně velmi kladné – lidé si vychvalují zážitky z bahenních lázní a zrušený nedělní program jim nevadí, s počasím se prý nedá bojovat. S tím samozřejmě souhlasím a oceňuji snahu organizátorů připravit skvělý festival, nicméně v porovnání se čtyřmi předešlými byl pro mne letošní ročník tím nejhorším. Nezbývá než doufat, že jubilejní ročník v roce 2012 přinese vskutku hudební perlu a počasí bude k návštěvníkům shovívavější.