Největší žijící legenda české trampské hudby Miki Ryvola zavítá do Svojkova v rámci již tradičního folkového minifestivalu Svojkovská zahrada. Spolupořadatel této pohodové a diváky velmi oblíbené události, Kuba Horák, se při této příležitosti autora Bedny od whiskey a mnoha dalších evergreenů zeptal na pár otázek.
U ženy bych to nezmiňoval, u tebe si to se vší úctou dovolím. Máš za sebou tři čtvrtstoletí života. Které z nich považuješ za nejzásadnější, které by sis i rád zopakoval? A co se chystáš dělat s tím čtvrtým (s tím předposledním)?
Určitě nejhezčí, nejplodnější a nejzásadnější bylo to první „čtvrtletí“, doba setkávání s muzikou, s trampingem, s výtvarným kumštem na škole v Bechyni a hlavně poznávání lidí, jejichž přátelství mě provází dodnes. Tuhle krásnou dobu bych si samozřejmě s gustem zopakoval, i s těmi chybami a průšvihy, které mládí přináší. A plány? Udržet si co nejdéle pestrý život, s lidmi stejné krevní skupiny, které mám rád a kterých si vážím.
V některých písničkách jako bys na dálku podával ruku kamarádům, kteří museli naši kotlinu opustit. Přiznám se, že jsou to pro mě, který má pouto kamarádství hodně silné, velké emoční zásahy. Jak ses při psaní takových věcí cítil a jak na ně reagovali ti na druhém konci?
K emigraci mám silný citový vztah, i když jsem nikdy o odchodu z téhle podivné země neuvažoval. Protoulali jsme s bráchou kousek světa a potkávali spoustu našich kluků a holek – ve Švýcarech, Francii, Německu, v Austrálii či Americe. Je to bratrstvo toulavých bot, které však také bolestně zná, co je to stesk po domově a smutek nad tím, co se už nenechá vrátit. Pro tyhle ptáky toulavý jsem napsal pár písní. A jsem poctěn tím, jak je přijali za své.
Na tom, že se člověk dožije tří čtvrtstoletí, je dobré to, že má šanci hodně poznat a hodně potkat. Na druhou stranu je tu úděl loučení. Nebudu se ptát, jak ti chybí brácha Wabi nebo Kapitán Kid. Zkusím to pozitivněji. Měl jsi za posledních x let radost z nějakého nového setkání? Ať už hudebního nebo osobního?
To moje muzicírování a trampování mě za dlouhá léta obklopilo velkou spoustou skvělých přátel a kamarádů. Želbohu stále častěji odcházejí ti, s kterými jsme vytvářeli a žili v té podivné a poetické Zemi tří sluncí. K mé radosti a potěše se však stále potkávám s mladými lidmi, kteří sympatizují a často i přebírají naši filozofii. „Vyrůstali jsme na vašich písničkách...“ Tohle vyznání slýchávám často na vandrech, na osadě i v zákulisí, kde hrajem.
Za středoškolských let jsem prožíval zvláštní časy, kdy jsem skoro denně chodil za strejdou na šachy a točil s ním dokola dvě kazety. Víc jich tenkrát snad ani neměl, ale nevadilo to. Na jedné zpíval zmiňovaný Kapitán Kid, na druhé ty. Prožíval jsem ty poslechy euforicky a i když se mě tahle hudba vzhledem k věku neměla moc týkat, miloval jsem jí. A trvá to dodneška. Je pro tebe důležité, že takhle pozitivně poznamenáváš životy druhých nebo jsi ty písně psal spíš pro sebe?
Písnička je jako dítě, které pustíš do světa a ono už žije vlastním životem. Setkáváš se s ní po čase, už je dospělá, někdy jiná a změněná. To, že ji lidé berou za vlastní, aniž třeba znají autora, že ji s pochopením přijímají, je vlastně nejhezčí odměna pro písničkáře.
Společnost se dál jeví jako nemocná. Za komunismu byl tramping kromě všeho hezkého, co v sobě má, i útěkem do prostředí, kde bylo všechno o něco normálnější. Bohužel se mi zdá, že i dnes je před čím utíkat. Nebo je to spíš nějaká forma návratu? Jak se na trampování vlastně díváš ty, jako jeden z jeho nejznámějších představitelů?
Hledání definice trampingu je oblíbený námět pro diskuze a hádky už několika trampských generací. Sám často opakuju, že tramping je stav duše, krásná celoživotní hra. Myslím, že přes jistou naivitu přináší tramping v dnešní době prosté, poctivé a již značně nedostatkové hodnoty – nezištné kamarádství, zdravou romantiku, upřímný a neužvaněný vztah k přírodě, vlastní a neokázalý podíl na životě party či osady a mnoho jiného, co dnešní nemocná společnost už neumí nabídnout a zná jen virtuální náhražky. Tramping nabízí kouzlo ohně, radost ze společného muzicírování, upřímné kamarádství, čisté vztahy. Pro tyhle hodnoty má tramping budoucnost.
Požádali jsme tě o účast na svojkovském minifestivalu. Jistě jsi hrál na větších pódiích a pro daleko víc lidí. Chce se ti po všech těch letech a tisících koncertů (a po tak divných otázkách) trmácet se za námi na sever?
Naopak – budu rád mezi svými. A rád jsem si popovídal, i když otázek a odpovědí by jistě bylo na celou noc. Snad někdy u ohně. Ahoj!
Svojkovská zahrada – Miki Ryvola, Stráníci, Milan Sova & Jakub Slamák,15. července, 18:00, Svojkov