Národní park Podyjí je nám Severočechům nejvíce vzdálen nejen geograficky, a tak není divu, že účastníci Expedice využili hned prvního dne pobytu v Pasohlávkách k tomu, aby vyrazili jej prozkoumat.
Autobus zaparkoval v jediné obci, která v samotném národním parku leží – v Čížově. Prvním vrcholem nejdelší túry celé Expedice byla Hardeggská vyhlídka. Pohled na hrad v nejmenším rakouském městečku umocňovaly zákruty Dyje a kroužící trojka čápů černých patřících k symbolům parku.
Přechod hranice se obešel bez problémů, přestože se našli i tací, kteří si vyrazili bez pasu. Stačil seznam účastníků a pasy učitelů. Následovala desetikilometrová procházka podél řeky. Studenti se poněkud divili, proč je to národní park, když tady kromě čápů zase nic tak zajímavého nevidí. Několik desítek druhů stromů naprosto rozdílného stáří však dává tušit, že zdejší lesy se velmi blíží podobě, kterou měly před stovkami let.
Odměnou za chvílemi stereotypní chůzi bylo dobytí hradu Kaja, kde probíhaly místní slavnosti, na nichž studenty i učitele nejvíce zaujal makovec plněný tvarohem a přelitý šlehačkou.
Návrat do Čech a především do Čížova byl krušný. Nejprve několik kilometrů nekrytým terénem za třicetistupňového vedra, později nekonečný výstup lesem do Čížova. Přestože k tomu nikdo nedal slovní pokyn, sešli se všichni v restauraci U Švestků, která byla zařazena mezi nejsvětlejší okamžiky celé Expedice. Na knedle plněné povidlím a kačení stehno se zelím sice nedošlo, ale i tak zavládla spokojenost.
Na pátého července připadl výlet do bývalého sídla Lichtenštejnů - dnes se mu říká Lednicko – Valtický areál. Jelikož se jednalo teprve o první skutečně navštívený zámek, většina gymnazistů neměla problém nechat se zaujmou výkladem. Dřevěné stropy a schodiště, výhledy z oken, něco málo z historie jednoho z nejbohatších rodů Evropy, to vše se dalo zkousnout. Nenadchl muzikant, který upadl v nemilost už v okamžiku, kdy bylo nutno připlatit si tři koruny ke každému lístku, povinně.
Dvě hodiny, po které byl rozchod, využil každý po svém. Většina účastníků vystoupala na minaret, někdo se svezl na loďkách, jiný zhlédl vystoupení sokolníků či prozkoumal krásný skleník.
Odpolední výšlap za dusného počasí zavedl výpravu k Lednickým rybníkům, k chrámu Tří Grácií, kapli Svatého Huberta či k neobvyklému loveckému zámečku s názvem Rendez – vous. Sil na prohlídku Valtic už nebylo.
Hrad Bítov byl tzv. mokrou variantou, a tak jakmile šestého července párkrát káplo, vyrazila fialová Karosa ke skalnatému ostrohu na soutoku Želetavky a Dyje. Po prohlídce každý z účastníků litoval, že nepoznal Jiřího barona Haase, který se raději zastřelil, než by hrad vydal státu. Příběh jeho lvice Micky Mausi, kterou zastřelil ruský voják, aby se mohl ve své domovině pochlubit její kůží, roztesknil snad všechny. Pokud se tedy právě nevěnovali prohlídce největší sbírky vycpaných psů. Za zhlédnutí rovněž stála expozice zbraní, která má podle průvodkyně stejnou cenu jako korunovační klenoty. Je ale součástí jiného prohlídkového okruhu, na který se vypravila jen část výpravy. Ostatní si dopřáli posezení v restauraci, postání ve sklepě pánů z Lichtenburka (největší nabídka ochutnávek vín v Česku) či prohlídku malé zoologické zahrady.
Největší atrakcí následně dobytého hradu Cornštejnu (čti s „c“) byl bezesporu průvodce. Velmi unuděně četl vše z papíru a dostával do kolen i jinak chladné povahy. To je snad lepší nechat návštěvníky, ať se rozvalinami projdou sami a vstřebají atmosféru bitev vedených proti pánům z Lichtenburka Jiříkem z Poděbrad.
Sedmého července konečně skončily svátky a expedičníci si mohli v novinách přečíst, jak pokračuje sestavování vlády a kdo vlastně vyhrál mistrovství Evropy ve fotbale. I za tímto účelem se ne úplně plánovaně zastavilo v Mikulově, který ale nadchl. Nádherné náměstí, bezplatné připojení k netu v informačním centru, zrekonstruovaná zahrada pod zámkem, Svatý kopeček. To je jen pár dojmů z dvouhodinové pauzy.
Z Mikulova Expedice zamířila na bílé „útesy“ Pavlovských vrchů. Mezi květy kamzičníků a jestřábníků, za uspávající vůně mateřídoušky, s očima stále namířenýma do nitra Moravy, zbroceni potem Českolipané dobyli nejprve Sirotčí hrádek a později i zříceninu Děviček. Skupinou se nesly hlášky, že to zde nevypadá ani jako v Čechách, krajina připomíná spíše slovenské Pieniny či balkánská pohoří.
A to stále ještě nebylo vše. V okamžiku, kdy se někteří nezmaři dozvěděli, že za naším přechodným táborem dříve sídlila desátá legie Marca Aurelia, byla po večeři sestavena skupina, která měla místo lokalizovat. Po průchodu několika broskvovými sady, a vinicemi došlo v poli kukuřice k objevení několika desítek vzrostlých rostlin s odborným názvem konopě setá (Canabis sativa L.).