Po šesti nocích v takřka domácím prostředí nastal čas zase okusit něco jiného. Během přesunu byl naplánován výstup na Kralický Sněžník. Po třech túrách za sebou se však většina modlila, aby došlo na mokrou variantu a ne na osmikilometrový výšlap.
V pátek byste tak výpravu mohli zastihnout v Letohradu – v největším muzeu řemesel široko daleko, a ve Velkých Losinách, v papírně. Po páté hodině se expedice hlásila v recepci hotelu Dlouhé Stráně v Koutech nad Desnou. Za stejné peníze úplně jiné služby. Klasické hotelové pokoje se sociálkou i televizí. Pohodlíčko, ale všichni k sobě měli najednou daleko. Jídlo sice servírovali číšníci, ale nikdo si nemohl přidat. Žádné pokřikování: „Jen si dej ještě dva knedlíky, ať se nám tady nezhroutíš!“
Dnem D byla pro většinu sobota. Na hřišti, na němž se hraje první paintballová liga a hostilo i mistrovství Evropy, se studenti i učitelé navlékli do kombinéz, rukavic a obličejových štítů, nasypali do zásobníku 150 nábojů a pustili se do bitky. Rozděleni do pěti skupin se hrálo na třikrát pět minut, každý s každým. Nakoupených tři sta nábojů mnohým ani nestačilo, byli i jedinci, kteří za den vystříleli necelou tisícovku kulí. Přestože výkon pistolí byl snížen na 40 procent, nějaké modřiny se objevily. Tato hra však splnila účel – stmelovala. V zákleku za bariérou se smazávaly rozdíly mezi primánem a maturantem, mezi učitelem a studentem, holkou a klukem. Obětování se, vzájemné krycí palby, odvaha při plazení se od překážky k překážce. Hovor v autobuse naznačoval, že pokus zpestřit expedici několika adrenalinovými zážitky vyšel.
Předposlední den začal exkurzí v přečerpávací elektrárně Dlouhé Stráně. Jeden ze sedmi divů České republiky nemůže nechat chladným estéta ani technika. Příjemné rozehřátí před výstupem na nejvyšší horu Moravy. Červenohorské sedlo je stále zavřené, takže se začalo od něj. Všichni vystoupali na Švýcárnu. Ti, kdo toho už měli dos,t se vrátili zpět do Koutů, zbytek vylezl až na vrchol Pradědu ve výšce 1492 metrů nad mořem. Movitější studenti ještě vyjeli výtahem na vyhlídkovou plošinu, která je jen o několik metrů níže než Sněžka.
Na poslední den byly ještě naplánovány dva výlety. Ale objížďka způsobila, že čas byl nakonec jen na procházku Údolím ztracených štol. Do skanzenu na řece Olešnici učitelé raději dopředu zavolali, aby si průvodci připravili dost pánví potřebných k rýžování zlata. Výtěžnost zdejší horniny je přes dvacet gramů zlata na tunu horniny, přičemž podle dnešních cen se údajně vyplatí těžit i v případě tři gramů na tunu. Tato skutečnost rozpoutala doslova zlatou horečku – aspoň mezi mladšími účastníky, ti starší vzali útokem nedalekou roubenku sloužící jako občerstvována.
Výprava dorazila do Lípy kolem sedmé hodiny večer.
Na závěr ještě tradiční top ten zážitků tak, jak ho sestavili společně všichni účastníci.
1. – 2.. Lanové centrum Říčky
1. – 2. Paintball v Loučné nad Desnou
3. Naši baviči Stoupa, Nataša a Indián
4. Noční život na pokojích
5. Pinčes baby vs. chlapi aneb knížky a pálky
6. Túra na Praděd a Švýcarnu
7. Karlovy křižovatky
8. – 9. Nyklíkova cesta k dospělosti
8. – 9. Teplické skalní město
10. Elektrárna Dlouhé Stráně
Více fotografií a ve větším rozlišení naleznete zde.