Pobavit se, udělat si ze sebe srandu, vyzkoušet si stát na opravdovém jevišti před opravdovým publikem, to byl od začátku cíl divadelní přehlídky Cimrman by se divil. Tu již po sedmnácté pořádá českolipský oddíl asociace turistických oddílů mládeže TOM Chippewa Česká Lípa.
Na přehlídku se sjede vždy v březnovou neděli na deset soutěžících oddílů. Představení jsou sice amatérská, povětšinou dětská a plná nezáměrných chyb a omylů, to je však obrovská devíza tohoto festivalu. Nikde jinde nemáte možnost vidět tolik koncentrovanou podstatu divadelního ochotničení, energie na jevišti, radosti z divadla. „Přehlídka je otevřena široké veřejnosti. Všem, kdo se chtějí pobavit a zároveň se nechat překvapit originální dětskou fantazií.” Tak hodnotí Cimrmana Zdeněk Šmída, jeden z organizátorů a vedoucí turistického oddílu Chippewa.
Kam sahá tradice a historie přehlídky?
Kořeny tohoto divadelního festivalu sahají do roku 1999. Tehdy to všechno vymyslel můj bratr Jirka Šmída, vedoucí oddílu. Poprvé se přehlídka konala v malém sále DDM Libertin. Sešlo se nás pár skupin, vše bylo nové a o to zajímavější. Vedoucí a i dětské herce to moc bavilo, zůstali jsme u toho a postupem let se přidalo několik spřátelených oddílů ze všech koutů republiky.
Kolik souborů se v průměru účastní přehlídky a jaké jsou divácké ohlasy?
Na náš divadelní festival jezdí již tradičně členové Asociace TOM v ČR z Brandýsa nad Labem, Poděbrad, Prahy, Kladna, Turnova a Kamenického Šenova. To ale neznamená, že nemohou přijet i jiní. Diváckou kulisu samozřejmě tvoří rodiče a kamarádi dvou českolipských oddílů Chippewa a Dakoti. Zavítají k nám však i zvědaví návštěvníci. Vzhledem k tomu, že jde povětšinou o nastudované veselohry a humorné trefy do vlastních řad, jsou ohlasy bouřlivé a nadšené.
Jste v republice tímto formátem ojedinělí?
Víme o jednom podobném festivalu, který se jmenuje Festival Harryho Moučky. Bohužel tam však nejezdíme, to bychom museli jet až do Ostravy, což je na víkend přeci jen trochu z ruky.
Proč členové turistických oddílů zkouší právě divadlo?
Nutno říct, že činnost tomíků je naprosto všeobecná, tedy od každotýdenních schůzek, kde se hrají deskové hry, učí se uzle, morseovka, cvičí se postřeh, přes výlety pěšky, na kolech či na běžkách až po víkendové výpravy a letní táboření v týpí. Toto jarní divadelnictví chápeme jako příjemné zpestření programu, takový bonbónek pro rodiče. Určitě to ale není náš hlavní zájem.
A to je škoda. (smích) Po minulém ročníku jsem byl nadšený. Například vaše představení bylo dle mého fantastické. Nepřemýšleli jste nad tím, zahrát představení i jinde?
Nacvičování každé hry vždy postupně graduje s blížícím se termínem divadelní neděle. Vše je podřízeno jedinému dni a to je náš cíl. Poté ztrácíme motivaci k dalšímu nacvičování a věnujeme se naplno zase jiným zajímavým věcem. V dubnu již například začínáme žít přípravou letního táboření. Všichni vedoucí jsou vlastně dobrovolníci, kteří se věnují dětem ve svém volném čase, no a toho není nazbyt.
Jak takovou hru tedy připravujete?
Vždy jde o vlastní divadelní kus, vždy je to premiéra a většinou i derniéra zároveň. Nejdřív se loví nápady a smolí scénář, postavy jsou šité na míru. Do tomíků chodí děti všech věkových kategorií, a tak ti nejstarší se scénářem hodně pomáhají. Režisér musí mít pevné nervy a velkou autoritu, aby uřídil tak různorodou skupinu, a tak to většinou bývají vedoucí. Příprava zabere přibližně měsíc a s výrobou kostýmů pomůžou samozřejmě rodiče, v nichž máme vždy velkou podporu.
Proč je vlastně přehlídka soutěžní, když to děláte jen pro legraci?
Vzhledem k tomu, že celá akce je skrz naskrz amatérská, od organizace, vymýšlení scénáře, režírování, přes samotnou hru, stane se vítězem vlastně každý. Organizátoři zvítězí, když vše klapne, režisérům se uleví ve chvíli, kdy se sál naplní nadšeným potleskem, ale nejsilnější pocity zažije jistě každý mladý herec, protože právě překonal sám sebe. Ocenění poroty zatím nikdy nikoho nenaštvalo, je to jen třešnička na dortu.
Bylo v historii CBD nějaké představení, kterému jsi spontánně tleskal ve stoje?
Ano, před lety byla zrovna u nás výborná parta velkých kluků, kteří se nechali přesvědčit k velmi odvážnému představení. Byl to balet Labutí jezero! Představte si bílé silonky na velkých, chlupatých nohách, krajkované sukýnky a bílá tílka. Při nácviku nám opravdu radil odborník baleťák a když sálem zazněla slavná Čajkovského melodie a tyto muskulaturní labutě vpluly na jeviště, publikum bouřilo. Text hry byl navíc komplet zveršovaný, což výsledný efekt ještě víc umocnilo.
Loni váš oddíl zvítězil. S čím jdete letošní rok na přehlídku?
Letošní cíl je opět stejný. Pobavit se!
XVII. Cimrman by se divil, 29. 3., 9:00–15:00, Jiráskovo divadlo Česká Lípa, zdarma
Zde si můžete prohlédnout fotogalerii z loňského ročníku.
