Přestože se většinou snažím navést osobnosti seriálu Štafeta, aby mi doporučili někoho mimo jejich obor, zůstaneme ještě u skla a také v Novém Boru. Tam jsem se vypravil za Michalem Vlčkem, mladým podnikatelem, zakladatelem akciové společnosti Kolektiv Ateliers.
Sešli jsme se v jedné z budov bývalého výzkumného ústavu Crystalexu, kterou zakoupil po krachu této tradiční firmy. Zvenku vypadá omšele, ale uvnitř se ocitnete v jiném světě - několik nových ateliérů, pece pro fusing, kanceláře či společenský sál, ve kterém se pořádal už i ples.
Michal Vlček je novoborský rodák a nutno dodat, že i patriot. Nejprve chodil do základní školy na novoborském náměstí, později na českolipské gymnázium (kde jsme se však o nějaké dva roky minuli). Po Vysoké škole ekonomické odjel na šest měsíců na zkušenou do Spojených států amerických. V Česku nejprve nastoupil do společnosti MIA, která se zabývala internetovou reklamou, jeho osudem se však na dlouhý čas staly odpady - do roku 2012 vystřídal několik pozic ve firmě AVE CZ. Věnoval se především projektovému managementu, ale objevil se i v Novém Boru v roli vedoucího provozovny. Dotáhl to až na obchodního ředitele.
"Lákal mě však návrat do Nového Boru. Mít možnost spoluvytvářet unikátní produkt v místě, z něhož pocházím, v místě, které je něčím zvláštní. A upřímně řečeno - také mě už nebavilo dojíždět do Prahy," prozradil mi. "A tak jsem zariskoval a investoval do této budovy."
"Lidi, kteří dnes tvoří Kolektiv, jsem znal dlouho, jsou to moji kamarádi. Spolu s vitrážistou Zdeňkem Kudláčkem jsme postupně oslovovali i další řemeslníky, abychom podchytili všechny techniky a výsledek zobchodovali společně. Zaměřujeme se především na netradiční použití skla v architektuře."
Cílem Kolektivu není jen vydělávat, ale také šířit věhlas českého skla. Podle Michala Vlčka je v některých segmentech sklářského průmyslu bohužel taková konkurence, že to často firmy nutní dělat velké kompromisy v řemesle a provedení. Ve snaze dělat věci co nejlevněji se tak postupně zhoršuje kvalita. Součástí podnikání by měla být také širší společenská odpovědnost vůči prostředí, ve kterém firma působí. I proto například před minulou přehlídkou IGS v roce 2012 věnovali městu plastiku bojovníka, která je nyní umístěna na prvním kruhovém objezdu ve směru od České Lípy. Právě s IGS také spojili začátek své činnosti. A start měli velkolepý, protože díky IGS začali spolupracovat s módní návrhářkou Blankou Matragi, kterou média milují a která umí přitáhnout spoustu pozornosti. Pro zajímavost je to první Blanka, která vám vyskočí z googlu. Z této spolupráce, na které se podílela i společnost Ajeto, vznikly skleněné šaty, které jsou nyní vystaveny v novoborském sklářském muzeu. Blance Matragi se v Boru tak líbilo, že postupně vznikly šaty ještě jedny a její butik v Praze zdobí lustr vyrobený Kolektivem.
Lustr u Blanky Matragi, Praha
Zajímalo mě, jestli Kolektiv necítí v Boru rivalitu.
„Máme spíše opačnou zkušenost, spolupracujeme například s Ajetem či Jiřím Pačinkem i dalšími firmami. Vycházíme si vstříc, protože nikdo tady nepokryje celé portfolio služeb, a stává se, že zákazníci poptají věc, kterou některá z firem prostě nenabízí. Je tak přirozené, že je odkážeme na kolegy z jiné firmy.“
Spektrum zákazníků je pestré. Z Evropy vedou Holanďané, Němci a Britové, ze světa Arabové. Nejvíce jsme se bavili právě o Holanďanech.
Crystal Growth, Amsterdam, NL
„Holandsko je uvolněná země, která miluje umění. Do nedávna u nich platil zákon, podle kterého se muselo jedno procento z rozpočtu nové stavby utratit na umění. Lidé tak výtvarná i jiná díla vnímají jako nedílnou součást architektury města. V těch sochách a plastikách, co všude po Holandsku jsou, vidí přidanou hodnotu.“
