Katka Kouhoutová (zde) rázně ukončila sérii tanečnic všeho druhu a štafetový kolík předala Janovi Drobečkovi, kterého jsem využil k tomu, abych se aspoň trochu vyznal v karate. Jan Drobeček nedávno založil v České Lípě třetí karatistický oddíl.
Při čtení českolipských novin, mám někdy pocit, že každý druhý zdejší karatista je mistr světa. Přičemž ten první je mistrem Evropy. Jste mistrem světa?
Teď jste mě dostal J . V současné době mistr světa nejsem, ale pravdou je, že v minulosti jsem se jím stal několikrát, ani se mi nechce počítat kolikrát. Fakticky jsem se tak ale nikdy necítil.
Dobře, pojďte mně i čtenářům vysvětlit, jak je to se systémem organizací v karate. Pod jakými asociacemi českolipské karatistické oddíly fungují? A jakých se mohou účastnit soutěží?
Systém v tom v podstatě žádný není. Přirovnal bych to k boxu, kde se o titul světového šampióna bojuje v několika různých federacích. Odlišuje je především to, jestli ta federace se jednostylová nebo vícestylová.
Myslím, že to pro laika bude těžké pochopit, tak se pokusím to rozvést. Sportovní karate má dvě základní disciplíny. Kata - sestavy, u kterých je historicky daná posloupnost jednotlivých technik – někdy nazýváno také boj s imaginárním soupeřem. A kumite - sportovní zápas, který má jasně daná pravidla nebo velikost zápasové plochy. Karate byl původně sebeobranný systém, a proto kumite vzniklo až s první sportovní organizací jako jedna ze dvou sportovních disciplín a sloužila především k porovnání dovedností.
Naopak sestavy kata vznikaly už v dávných dobách, zachovaly se až do současnosti a svým způsobem odkazují na obrovskou historii tohoto bojového umění. Tímto se karate především odlišuje od kickboxu nebo thaiboxu. Ale právě již v dávné historii vznikaly jednotlivé linie karate, které cvičily sestavy odlišně nebo dokonce cvičily sestavy úplně jiné. Jednotlivé linie se nějak jmenují a liší se svými základními principy.
V dnešní době říkáme spíše styl karate a na světě jsou nejrozšířenější tyto: Shotokan, Goju ryu, Shito ryu, Wado ryu. V době, kterou jsem nezažil, ale o které jsem četl, se rozhodlo, že v České republice se bude cvičit styl Shotokan a na Slovensku Goju ryu. Toto dodnes víceméně platí. Tedy i všechny českolipské oddíly cvičí styl Shotokan. Oddíl Josefa Poláka to má dokonce v názvu - Shotokan Sport Centrum.
Abych se vrátil k těm federacím. Tedy jednostylová federace je taková, na jejíž soutěži startují pouze závodníci jednoho stylu. Například nejstarší organice světa (JKA – Japan Karate Association) je organizace stylu Shotokan. Vícestylová organizace je zase taková, která sdružuje více nebo dokonce všechny styly karate.
Existuje v současnosti nějaká organizace, která zastřešuje většinu karatistů?
Olympijská organizace WKF se řídí heslem, že umožní všem karatistům světa zasáhnout do bojů o účast na Olympijských hrách, je otevřená všem stylům karate a má své zastoupení ve všech zemích světa.
A je nějaká asociace, která stojí mimo WKF, ale třeba díky své historii je považovaná za prestižní?
Prestižní je dost subjektivní pojem, každý člen nějaké federace bude tvrdit, že prestižní je ta, ve které soutěží zrovna on. Jelikož můj oddíl soutěží kromě WKF i v JKA, budu jako o prestižní federaci mluvit o JKA. Nicméně já na rozdíl od jiných mám argumenty. JKA je nejstarší federace karate na světě, která vznikla v roce 1949. Nutno dodat, že JKA je organizace pouze stylu shotokan a nemá zastoupení ve všech zemích světa. V Japonsku jsou dvě velké karatistické události ročně. Celojaponské mistrovství v karate všech stylů (prosinec) a celojaponské mistrovství v karate JKA (červen). JKA je v Japonsku tak rozšířeno, že jej cvičí okolo 40 procent všech karatistů. Na mistrovství světa je pravidelně okolo 60 až 70 států a v hlavních mužských kategoriích se mezi sebou utkává okolo 120 až 130 borců. To žádná jiná organizace kromě WKF a JKA říct nemůže.
Fotka z hlavního sídla světové federace JKA (Tokio).
Jak jste se vy sám ke karate dostal a kterými oddíly jste prošel?
Rodiče mě v mých šesti letech přihlásili do oddílu, který se tehdy jmenoval KSK Polák, pod vedením Josefa Poláka. Po roce a půl otevřel v České Lípě svojí školu karate Pavel Znamenáček, kam jsem přestoupil. Vydržel jsem tam až do minulého roku, kdy jsem byl po určitých neshodách vyloučen. Rád bych zmínil, že mě určitě ovlivnili také trenéři Tomáš Dvořák (Praha) a Richard Růžička (Karlovy Vary). V současné době jsem členem oddílu SHOBU Academy, jehož jsem také předsedou.
Můžete vyzdvihnout některý ze svých úspěchů? Kterého si považujete nejvíce?
Nejvíce si vážím titulu mistra Evropy JKA v roce 2010. Pro srovnání by bylo vhodné doplnit, že v historii federace JKA měla v individuální mužské kategorii Česká republika jen tři mistry Evropy. Richard Růžička (1998), Jan Drobeček (2010), Jakub Debrecenyi (2014).
Karate možná bude zařazeno na jednu z následujících olympiád. Má nějaký český nebo dokonce českolipský karatista našlápnuto k tomu, aby nás reprezentoval?
Karate bude určitě na olympijských hrách v roce 2020 v Tokiu. Počínaje rokem 2018 začíná kvalifikace na tyto hry. Jaký bude systém, ale zatím nevím. Jen vím, že to bude velmi kruté. Na olympijských hrách bude ve čtyřech mužských a čtyřech ženských kategoriích závodit dohromady 80 závodníků z celého světa. Tedy v každé kategorii pouze 10 nejlepších. Vzhledem k tomu, že ve federaci WKF Česká republika získala pouze dvě medaile z MS v celé historii, přitom tu poslední v roce 2002, předpokládám, že se olympijských her bohužel nezúčastní žádný Čech. Moc rád bych se ale mýlil.
Stupně vítězů ME JKA 2015 v Praze - 2.místo kata tým.
Co by se muselo v českém karate změnit, aby byla šance takového karatistu vychovat?
Evropské velmoci tohoto sportu jsou především Francie, Itálie, Španělsko a v posledních letech překvapivě Turecko. Myslím, že vše pramení ve finanční situaci v tomto sportu. Nerad bych ale spekuloval o tom, co by se mělo nebo nemělo dít, protože nejsem do svazové politiky tak angažovaný.
Ve funkci rozhodčího na soutěži federace WKF.
Loni na podzim jste odešel ze Sport Relaxu Pavla Znamenáčka a založil si svou vlastní Shobu Academy. Byly příčinou osobní neshody nebo jste o sportovním karate měl jiné představy?
Trochu bych to upřesnil. V květnu jsem byl vyloučen skrz zprávu po sociální síti, v říjnu jsem si založil oddíl, abych měl nějakou klubovou příslušnost. Přesnou příčinu vyloučení neznám, ale předpokládám, že v tom mohlo hrát roli to, že jsem měl jinou představu o sportovních prioritách a podpoře závodníků, na které přispívá město Česká Lípa nemalými finančními zdroji.
Kolik členů v současnosti Shobu Academy má? Budete nabírat další a konkurovat dalším českolipským oddílům?
V současné době má náš oddíl devět členů. Všem je 17 a více let a jedná se o závodníky, kteří k nám přestoupili buď přímo z konkurenčního oddílu Sport Relax anebo se mnou individuálně spolupracovali již dříve a jejich domovské oddíly byly ve městech Praha nebo Mladá Boleslav.
Ano, v září se budeme snažit přilákat nové adepty do našich řad. Tím, že jsme zaměřeni na sportovní karate, chceme nabírat především malé děti ve věku od 6 do 9 let. Tak jako ve většině sportů totiž platí, že čím dřív člověk začne, tím větší šanci prosadit se má.
Máte za sebou už nějaké úspěchy?
V roce 2016 Milan Zítko v naších barvách získal bronzovou medaili na Mistrovství republiky v olympijském karate. V roce 2017 se mně, Kubovi Kolkovi a Adamu Zdobinskému (Sport Relax Děčín) povedlo po pěti letech zopakovat zisk zlaté medaile na ME JKA v disciplíně kata tým. To samé se povedlo Sáře Ješetové, Doře Blechové a Anče Hiršlové (Sport Úvaly) na tom samém šampionátu v kategorii kata tým juniorky. Celá Česká reprezentace na tomto šampionátu získala jen dvě zlaté medaile a to zásluhou našich dvou týmů.
Úspěšné zlaté týmy z ME JKA 2017.
Dá se karatem v Česku uživit?
Jako závodník určitě ne. Skoro žádný turnaj v Česku nemá prize money. Naopak jako závodník platíte startovné (200 - 500 Kč na turnaj), pokud nemáte zodpovědný oddíl, který by ho za vás uhradil. Jako rozhodčí si můžete přivydělat nějakou korunu, ale za celý rok si vyděláte přibližně jeden a půl násobek průměrné měsíční mzdy. Jako trenér je to podobné, záleží ale na vašich schopnostech (zdali si vás oddíly zvou na semináře, jak jste schopni se prodat). Takže sečteno podtrženo, jako hlavní zdroj příjmu má karate v České republice jen pár jedinců. Většinou jsou to předsedové oddílů.
Učíte na průmyslové škole. Jak jste se k učitelství dostal?
Po zakončení inženýrského studia na Technické univerzitě v Liberci jsem přemýšlel nad životem. Studium jsem si tak prodloužil ještě přihlášením do doktorského studijního programu, abych měl času na přemýšlení víc. Došel jsem k závěru, že bych rád zůstal u karate. Za těch mnoho let mi přineslo velké množství přátel, které rád potkávám na turnajích, ať už v roli závodníka, rozhodčího nebo trenéra. Navíc jsem si vybudoval především jako trenér a rozhodčí poměrně dobrou pozici v obou největších svazech (WKF i JKA) a nerad bych se toho vzdal. K tomu, abych se mohl karate dále naplno věnovat, musel jsem najít práci, která má rozumnější pracovní dobu, než většina ostatních. Střední průmyslová škola mi vyhověla tím, že mi dala poloviční úvazek. Navíc jsem si učení vyzkoušel už na vysoké škole, kde jsem tři roky učil odborné předměty na fakultě strojní v rámci doktorského studia a zjistil jsem, že předávání informací mě naplňuje víc, než cokoli jiného. Práce učitele mě baví a ve školství bych rád pokračoval.
A jakou budoucnost má karate? Cítím z vás, že více než po svém sportovním úspěchu toužíte, aby se karate sjednotilo, co se týká asociací a pravidel, a lidé ho vnímali jako skutečný sport.
Doufám, že olympijské hry nám pomohou k redukci malých bezvýznamných organizací, doufám, že nám pomohou najít správný směr a image našeho sportu, a také doufám, že nám pomohou najít nové fanoušky. Moc často v životě nejsem optimista, ale v tomto případě věřím, že se karate může posunout a že může být vnímáno i u nás v České republice jako skutečný sport.
Taková klasická otázka pro karatistu. Musel jste už karate použít v běžném životě? Měl by s vámi nějaký otravný opilec velký problém?
Karate je spjato s východní filozofií a cvičenci se již od útlého věku učí základním pravidlům. Jedno z nich zní asi takto: „kekki no jú 'o imašimuru koto“ a znamená něco ve smyslu: „zřekni se násilí nebo vyvaruj se násilného chování“. Tedy základním principem karate by měla být sebeobrana. Ale abych neodbíhal od tématu. Sportovní karate má svá pravidla, mnoho technik je zakázáno. Sportovní karate je soubojem především na dlouho vzdálenost, využívá se správného načasování a práce nohou. Na to nemusí být na diskotékách čas ani prostor, a potom vyhrává ten, který dá první ránu, nebo ten, který má zkušenost s bojem na krátkou vzdálenost nebo bojem na zemi. K tomu není karate, alespoň v té formě, ve které ho já cvičím, uzpůsobeno.
