Hitler v kině určitě podnítí další plodnou diskusi. Ta by se měla spíše vést o odpolitizování festivalu Lípa Musica. Dotační socialismus.
Pročítám si zápis z únorového zasedání zastupitelů České Lípy. Dotace pro oblast památkové péče, pro sociální oblast, pro oblast životního prostředí, pro oblast cestovního ruchu, pro oblast dětí, mládeže a vzdělávání, pro oblast prevence kriminality, pro kulturu…nevím, jestli takto měl vypadat kapitalismus. Někdo nahoře určuje, co je správné podpořit a co správné není.
Občané si odvykli za některé věci normálně platit. Máme zdánlivě bezplatné školství, bezplatné zdravotnictví, skoro bezplatnou kulturu. Chceme zdarma dopravu, dotované pivo.
To jsem se jen zamyslel. Největší diskuse se strhla kvůli grantům na kulturu (sport nebyl tentokrát na programu). A šlo především o Lípu Musicu, jakoby se nic jiného v Lípě nedělo.
V Lípě Muzice jde o hodně peněz, tudíž je největším kulturně politickým tématem. Zastupitelé se vůči festivalu vymezují podle toho, jestli jsou zrovna v koalici nebo opozici. Například Petr Skokan coby starosta města sedával při koncertech v první řadě, pak se coby opoziční politik vůči festivalu vymezoval – a spolu s ním i současná starostka Romana Žatecká. Vždyť on byl v té době ředitel festivalu Martin Prokeš zastupitel koaliční. Nyní Petr Skokan festivalu už opět fandí.
Škoda, festival měl lidi spojovat, ne je rozdělovat. Dříve se Lípa Musica podporovala milionem ročně, teď se upravují pravidla pro udělení grantů, aby na ni něco zbylo.
Romana Žatecká: "Tato diskuse mě mrzí. Dáváme veřejnosti zřetelný signál, že se něco pro někoho ohýbá a to mi není příjemné."
I to byl zřejmě důvod, proč Petr Skokan navrhl vrátit se zpět na mimodotační cestu. Ačkoliv to minulé období kritizoval.
Program pro poskytování dotací pro oblast kultury na podporu kulturních akcí realizovaných v roce 2016 byl nakonec po hodině a půl schválen všemi 25 zastupiteli.
Já jsem se minulý týden zúčastnil akce, která dotovaná nebyla. Studenti mé třídy čtyři roky střádali peníze, aby si uspořádali maturitní ples. Pro mě to byl zatím zážitek roku, protože mě ukecali, abych s nimi vystoupil v předtančení. Klepala se mi kolena, když jsem měl zpoza opony vylézt před nějakých šest set lidí v mnišském kostýmu. Ale ta euforie potom … Dlouho jsem neměl takového nerva a zároveň si akci tak neužil. V sobotu ráno jsem zmizel do lesů a v neděli nestihl ani deník. Potřeboval jsem upustit páru.
K plesu se ještě vrátím, až se dořeší finanční věci. Některé praktiky poskytovatelů služeb mě totiž překvapují. Nyní nechci studentům komplikovat jednání.
V pátek jsem byl po roce v Progresu. Už na Všudybudu jsem si říkal, že Pupíček by byl ideální předkapelou pro Muchu. A ejhle – v pátek se můj sen stal skutečností. Zřejmě šlo o sen více lidí, protože už na předkapelu dorazila padesátka platících návštěvníků, na Muchu pak počet ještě o nějakých padesát procent narostl.
K Pupíčku nemá cenu se vyjadřovat. Prostě parta dnes už třicátníků, kteří toho nemají moc nazkoušeno, ale baví je hrát a provokovat. Bál jsem se, že Mucha se bude kvůli pokročilému stádiu těhotenství šetřit. Ale ona to asi neumí. Byla živelná a sprostá jako vždy. Jen ke konci mi přišlo, že už jí docházely síly. Anebo mně. Mimochodem spermie, která oplodnila Mušino vajíčko, podle jejího sdělení pochází z Českolipska.
Já budu se studenty až do středy na pokračování projektu Lanterna Futuri, takže fotky na tento den musím za chvíli předprogramovat. Čím se můžete zabavit vy?
Hned v pondělí jde do kin film natočený podle bestseleru Timura Vermese. Jen si to představte: Hitler se probere a prochází se berlínskými ulicemi. A to kniha s názvem Už je tady zas vznikla ještě před současnou migrační krizí. V úterý proběhne v dokském kině Večer s Ladislavem Helgem. Ve čtvrtek můžete do Centra textilního potisku na přednášku o zvycích Velikonoc nebo do Boru na film Dvojníci. Ten samý den bude U Bílýho černocha vystupovat saxofonista Ian Ritchie.