První zkušenosti s EET, zámek Weesenstein, Evropský parlament. Vůbec nevím, odkud tento týden začít, zážitků, dojmů a zkušeností mám na dlouho dopředu.
Začnu netradičně odzadu. O rozjíždění EET jsem četl už v Bruselu a těšil jsem se na svou první účtenku. Dostal jsem ji v pátek U Bílýho černocha. Musel jsem počkat, až zaplatí lidi přede mnou, a celkově se mé čekání protáhlo na dobrých pět minut. Koukám, jakou odezvou se chlubí Andrej Babiš. 86 milisekund. Tak to jsem měl zrovna peška. Dnes jsem se stavil na Střelnici. Účtenka mi vyjela dříve, než jsem dostal zpět drobné. Kvůli placení jsem však musel ke kase.
Přiznávám, byť mi budou asi hospodští plivat do piva, že jsem mírně na straně EET. Mám dost známých v pohostinstvích, kteří jedou na minimální mzdu nebo pracují bez smlouvy, a tak si nemyslím, že je vše v pořádku. Něco jako EET slibovalo už několik stran mnogo let tomu nazad. A v Bruselu jsem se třeba dozvěděl, že v elektronické komunikaci se státem jsme až 27. v Evropě, za Rumunskem. Otázkou ovšem je, jestli to naše vláda vzala za správný konec. Babiš se sice vytahuje, že teď se vše narovná, servírky a číšníci nebudou na minimální mzdě atd. Ještě aby si zákazníci zvykli na to, že pivo v restauraci nemůže stát dvacku.
Deník píši pár hodin poté, co jsem se vrátil ze zámku Weesenstein. Nevěděl bych o něm, kdybych se v drážďanském informačním centru nezeptal, jestli mi i letos nedají vánoční tip na výlet. Připomínám, že předloni jsem takto navštívil Königstein (zde) a loni Moritzburg (zde).
Weesenstein určitě není taková bomba jako předchozí tipy, ale o to větší klid v jeho zdech naleznete. Nejprve ho však musíte objevit. Je to jednoduché – když pojedete po dálnici na Drážďany, odbočíte u Pirny doleva a po třech kilometrech jste u několika parkovišť pod samotným hradem.
Za zhruba hodinovou prohlídku zaplatí dospělí šest euro, dva dospělí s až čtyřmi dětmi čtrnáct. Pokud vám stačí prohlídka zahrad či návštěva restaurace, pak nemusíte platit nic. Zámeckými a hradními prostory nechodíte s žádným průvodcem – vstupenku strčíte do čtečky a pak se interiéry procházíte sami, svým tempem, jen počítejte s tím, že všude nad vámi jsou kamery. Popisky jsou německy, anglicky a česky. Současná expozice vznikala ve spolupráci s děčínským zámkem. Až do března by tak měla fungovat společná výstava zaměřená na svátky v Sasku a Česku. Věnuje se proměnám kultury zvyků a obyčejů na obou stranách hranice. V jednotlivých místnostech naleznete prostřenou štědrovečerní hostinu, český vánoční pokoj, saskou vánoční světnici atp. Děti zaujme možnost skládat si puzzle nebo zjistit, jak trpěl svatý, jehož jméno nosí. Milovníky geocachingu potěší „multina“. Jejíž souřadnice získají během prohlídky nádvoří a zahrady.
A teď už k tomu Bruselu, k němuž se jistě vrátím i v dalším deníku. Byl to zážitek, který zprostředkovalo pražské zastoupení informační kanceláře Evropského parlamentu. Do redakce přišla nabídka stát se jedním z dvaceti regionálních novinářů, kteří do Bruselu poletí. Měl jsem tu drzost se přihlásit, a tak jsem letěl. Program byl nabitý.
Ubytoval jsem se v hotelu asi dvě stě metrů od parlamentu a už jsem letěl na první akci, kterou byla přednáška Libora Boháče, vedoucího oddělení pro příjem a postoupení oficiálních dokumentů.
Jako mnoho jiných Evropanů jsem v situaci, kdy vím, že existuje něco jako Evropský parlament, pravděpodobně jsem i volil své zástupce v něm. Tuším, že těch zástupců je pár stovek a neustále se stěhují mezi Bruselem a Štrasburkem. A vše to stojí dost peněz.
Tak nyní jsem se dozvěděl i různá další čísla. Například, že rozpočet Evropské unie je 145,3 miliardy euro, což tvoří jen 1,02 procenta HDP zemí Unie. Z toho jen šest procent jde na správu a ostatní výdaje. Čtyřicet procent prostředků jde do fondů růstu, stejná částka do zemědělství a třeba šest procent na rozvojovou pomoc.
Také jsem málem skoro pochopil princip institucí – Evropské rady složené z premiérů, případně prezidentů jednotlivých států, Evropského parlamentu (který má kromě Bruselu a Štrasburku sídlo i v Lucemburku), Rady ministrů a Evropské komise.
Tak ono vás to nezajímá? To je právě ono. Z celého pobytu jsem si odnesl jednu zásadní informaci – PR Evropy je v našich podmínkách naprosto neefektivní. A není se co divit. Třeba jedna z německých televizí má u Evropského parlamentu asi sto zaměstnanců, Češi zde veškeré informace zajišťují ve třech až čtyřech lidech. Svého zaměstnance má v Bruselu ČTK, Český rozhlas a Česká televize. Ti ostatní přebírají informace od nich nebo je někde čórují. Ale kvanta informací se dají získat i z oficiálních zdrojů – tiskové oddělené Evropského parlamentu chrlí denně několik zpráv (zde v češtině), v češtině dokonce funguje i parlamentní televize – zde.
K celé problematice se jasně vyjádřil i europoslanec Poc, který je původním povoláním etolog (vědec přes chování). „Je evoluční zákonitostí, že negativní informace se šíří rychle a širokým tunelem, zatímco u pozitivních informací je to obráceně.“
Pocítil jsem to, jakmile jsem z Bruselu přiletěl. Chvíli jsem se rozhodoval, jestli vydat nekvalitní fotografie spadlého českolipského vánočního stromku, ale pak jsem neodolal. Kdybych dvě hodiny stručně popisoval zážitky z Evropského parlamentu, přečetlo by si je nějakých tři sta lidí. Tři fotky spadlého stromu si během dvaceti čtyř hodin prohlédlo přes jedenáct tisíc čtenářů. Má v současné době vůbec smysl čtenářům předhazovat nějaká fakta? Má smysl argumentovat, když většina čte jen titulky či si stejně jako malé děti ve školce prohlíží jen obrázky?
Ale jo, příští týden to zase zkusím 
.
