Poslední z představovaných žen je Karin Košíková, karatistka klubu Sport Relax Česká Lípa.
Vezměme to od začátku. Jak ses dostala ke sportu?
K pohybu jako takovému mě vedli rodiče odmalička – naučili mě lyžovat, plavat, bruslit, jezdit na kole, chodila jsem na gymnastiku..., takže záliba ve sportu je pro mě přirozená, a to díky rodičům.
Proč sis vybrala právě ten tvůj sport?
Ke karate jsem se dostala před patnácti lety díky své sestřenici. Vlastně náhodou – chtěla jsem jen zkusit to, co cvičí ona – a u karate už jsem zůstala.
Zkus o výjimečnosti „svého“ sportu přesvědčit čtenáře. :)
Karate bezpochyby výjimečné je. Nejenže jako každý sport zvyšuje fyzickou zdatnost a obratnost, ale zároveň je to bojové umění, které také rozvíjí duševní stránku cvičence.
Karate je opravdu všestranné – děti se u nás kromě cviků, které posilují rovnoměrně celé tělo včetně hlubokých svalů, učí také správnému dýchání, držení těla a v neposlední řadě kázni. Nenásilnou formou se naučí uznávat autority (trenéry a starší cvičence), které jsou pro ně vzory. Dostanou pod kůži etická pravidla, která jsou nedílnou součástí karate a poznají, že stejná pravidla by měla platit i mimo dojo (tělocvičnu).
Velkou výhodu vidím v tom, že karate má hlubší smysl. Laikovi sice může připadat zacvičená kata (sestava) stejná jako gymnastická sestava, jenže nudnější, ale ve skutečnosti má každý pohyb a provedená technika nejen přesnou dráhu a umístění, ale také svůj význam a funkci. Není to zbytečné mávání rukama, které je jen hezké na pohled. Účinnost karate je patrnější v kumite (zápas), kdy máte k dispozici soupeře, a díky tomu jednak zlepšujete rychlost své reakce, získáte odhad vzdálenosti a také zjistíte, jak a jestli vám která technika funguje. Karate je vlastně sebeobrana, která však není brutální ani útočná. Jedním z důležitých bodů karate je totiž sebeovládání.
Nakonec ještě zmíním, že samozřejmě i na karate získáte partu nových kamarádů, se kterými zažijete kromě makačky i spoustu legrace. Motivací může být také to, že se v karate soutěží, a ti nejlepší si ze závodů mohou odvézt medaile hned z několika disciplin, podívají se i do ciziny. Nutno také říct, že karate je běh na dlouhou trať. A pokud máte tak skvělé trenéry, kolem kterých se pohybuji já, tak o karate nemůžete přestat mít zájem, ba naopak máte neustálou motivaci se vzdělávat dál.
Je pro tebe sport v něčem handicapem?
Někomu se může zdát jako handicap to, že se závody a semináře konají o víkendech, čímž přijdou o volný čas, ale já osobně musím říct, že nevidím žádný. Právě naopak.
Jakému dalšímu sportu fandíš?
V televizi sleduji lyžování, fotbal, formule 1 a gymnastiku.
Co považuješ za rozhodující sportovní moment ve svém životě?
To, že jsem se dostala do A skupiny závodníků a reprezentace JKA.
Který sportovní úspěch považuješ prozatím za svůj životní?
Nedá se říct, že je to sportovní úspěch, ale nejvíce si vážím úspěšného složení zkoušek na
1. DAN (černý pás).
Nacházíš u některé sportovní osobnosti inspiraci?
U svých trenérů.
Prozradíš své osobní motto?
Všechno, co děláš, dělej naplno!
Šaty dělají člověka. Dělají šaty i sportovce? :)
Myslím, že v karate to úplně neplatí. Samozřejmě existuje víc materiálů a střihů kimon, takže některá kimona „sluší“ víc a nosí se líp, ale na výkon to nemá vliv. Bílá barva kimona symbolizuje čistotu (nejen tu tělesnou – i starosti necháváme mimo dojo…) a barva pásu technickou vyspělost cvičence, víc není potřeba. Karate-gi (kimono) karatistu nezlepšuje jako tretry rychlost sprintera nebo nanovlákna výkon plavce. A pokud máte na mysli dress code jako třeba v NBA, tak to v karate není. :)
A teď zlehka – jak probíhá tvé všední ráno a jak by mělo probíhat tvé ideální ráno?
Všední ráno není vždy stejné – záleží na tom, jestli jdu do školy nebo ne (jsem v pátém ročníku na Přírodovědecké fakultě v Praze, UK), ale většinou vstanu kolem osmé, nasnídám se, zkontroluji „poštu“ a jdu se věnovat diplomce.
Ideální ráno by probíhalo s některými mými blízkými – nejprve snídaně v horském penzionu a hned potom vyrazit na svah...
Kultura na konec. Jaký je tvůj oblíbený film, jakou knihu bys nikdy nevyhodila a jakou hudbu si s chutí poslechneš?
Nemám oblíbený film ani knihu, ale můžu říct, že u filmu si ráda odpočinu, zasměju se a u knihy ráda přemýšlím – propracováním každého detailu mě ve svých knihách fascinuje třeba Dan Brown. A hudbu poslouchám napříč žánry – od vážné po současnou, ale nejčastěji rock a jeho odnože. :)
Děkujeme za rozhovor.
Více informací o soutěži a odkazy na všechny soutěžící naleznete zde.
Foto: Renata Krejná