Statistika nuda není, aneb pomalu bilancujeme. Minulý týden se nikdo se seriálem o životě zahraničních dobrovolníků Farní charity Česká Lípa v našem městě nehlásil. A proč tomu tak bylo? Hned z několika důvodů.

Všudybud a 20 let EVS

Českolipský hudební festival Všudybud neznamenal pro erasméky jen radost, ale i přípravy a vaření. Ano, vaření. To si naši erasmáci před odjezdem do zahraničí určitě nepředstavovalo. Naštěstí v tom ani tentokrát nebyli sami a ruku k dílu i podruhé přidali studenti Euroškoly.

Autobus EVS na festivalu Všudybud

Na Všudybudu se totiž slavilo neuvěřitelných 20 let Evropské dobrovolné služby. Přijel při této příležitosti propagační autobus, který byl součástí areálu a u něj se shlukovali zájemci o informace o aktivitách EVS. Aby návštěvníci nebyli jen zavaleni informacemi, mohli si během druhého festivalového dne pochutnat na pirožkách, koláčích a cukroví dle národních receptů.

Sally a Natasha před autobusem EVS na festivalu Všudybud

Festival Všudybud byl pro takovou slávu jako stvořený. 20 let a teprve loni dorazila Evropská dobrovolnická služba do našeho města. Pozdě ale přeci.

Sally z Gruzie s návštěvníky festivalu Všudybud

33 workshopů pro děti a mládež

Minulý týden bylo také mnoho workshopů. Před létem bylo nutné ještě potěšit a pobavit žáky, aby odcházeli na prázdniny plni dojmů. Tyto akce navyšují celkový počet anglicky mluvených workshopů za uplynulých šest měsíců na 33. Z nich těžilo celkem 934 žáků základních i středních škol. To je myslím pěkné číslo.

Patricia na jednom z posledních workshopů se studenty

Bolavý zub bez obav

Pokud dále bilancujeme, tak jsme zatím (ťukáme na dřevo) zaznamenali jediný zdravotní problem jedné z našich erasmaček, a to bolavý zub. Kate z Ruska si vyzkoušela českolipskou nemocnici, v níž však pracuje původem ukrajinská zubařka. Ke Katině velké radosti nebyla naše překladatelka vůbec potřeba a Kate si mohla říci vše sama.

“Všichni zahraniční EVS dobrovolníci mají plně hrazené pojištění od Evropské komise, která jim například v případě ošetření zubů hradí 100 % nákladů, a to až do výše 1000 EUR. Byla jsem moc mile překvapena velikostí vaší nemocnice a její krásou," říká k této věci Kate. Hmm, pochvala naší nemocnici. (smích)

Noví erasmáci, nové země

Pokud se raději naž vzad podívám dopředu na blízkou budoucnost, musíme konstatovat, že se současní dobrovolníci pomalými krůčky chystají k odjezdu, avšak noví se již svědomitě připravují na příjezd.

Kdo přijede v listopadu do České Lípy tentokrát?

Nicola z Itálie, Santi ze Španělska, Nino z Gruzie, Erlinda z Albánie, Sonia z Arménie a Anastazia z Ukrajiny.

Jak probíhá takový výběr dobrovolníků?

Za vším stojí muž na pozadí jménem Pavel, který vše zajišťoval taktéž z pozice dobrovolníka. “Výběr jsme začali již v prosinci loňského roku. Osvědčený způsob, jak dát mladým vědět je sociální síť. Takže jsme na facebook do patřičných míst zadali naši nabídku. A pak se již přihlášky jen hrnuly, ostatně jako rok před tím při výběru našich současných erasmáků. V průběhu pouhých 2 týdnů se přihlásilo neuvěřitelných 101 zájemců. Když si člověk uvědomí, jak facebook funguje a že naše nabídka po krátké chvíli “odpluje v řece” a nahradí ji další a další, tak je toto číslo opravdu vysoké. Tedy hrnuly se dotazy, životopisy, motivační dopisy. A já na oplátku posílal zpět informace v našem info packu, náš vlastní dotazník a mnohé další dokumenty. Po stanoveném deadline jsem začal vše pročítat.”

Dobrovolník Pavel, který koordinoval výběr nových mezinárodních dobrovolníků

Odkud například byli zájemci o roční pobyt v našem městě?

Celkem se přihlásilo 76 mladých žen a 25 mužů z celkem 17 zemí světa. Ano, světa, protože jsme dostali přihlášku i od zájemců třeba z Ghany nebo Ugandy.

Proč tedy právě vybraná šestice? Jaký byl klíč k výběru?

Stěžejní byl motivační dopis, v něm se dozví člověk nejvíce. Jakou má kndidát motivaci, co si již případně o našem městě a EVS programu zjistil. Tedy jinými slovy, jaká je jeho snaha, co vše je ochoten již v přípravné fázi udělat.

Pak samozřejmně také zkušenosti. Naši erasmáci zde působí v aktivitách s dětmi a mládeží, tedy je určitě důležitá určitá předešlá zkušenost. K tomu i jazyková vybavenost a ochota se učit.

Mnozí často nevnímají, že prvořadým cílem programu Erasmus+ je mladé lidi něčemu naučit. Není to tedy tak, že my přijímáme mladé do projektu proto, aby nám oni pomohli. Je to přesně naopak. Abychom je něčemu naučili a oni to pak mohli zúžitkovat ve vlastním životě, a to především v oblasti uplatnění na trhu práce.

Dost často tento princip mnozí nechápou, a to včetně zapojených organizací, a mylně se domnívají, že Evropská dobrovolná služby má znamenat, že dobrovolník pomáhá druhým. Opak je pravdou.

Především druzí, tým, zapojení profesionálové, pomáhají dobrovolníkovi. Jistě, i další se v rámci aktivit učí, děti, mládež i my, kdo se točíme okolo. Nicméně, středobodem je mladý účastník, který na erasmovskou zkušenost vyráží. A to je potřeba mít vždy na paměti.

Takto byla vybrána i ona šestice, která dorazí v listopadu?

Po pročtení všech dokumentů následovala druhá fáze – skype hovory. Přeci jen je potřeba mít na paměti, že papír snese všelicos. Což se nám následně při skype hovoru potvrdilo u nejednoho kandidáta. Dokonce byli tací, kteří poslali žádosti opakovaně, a to se zcela jinými údaji. Do uzšího výběru pak postoupilo 12 kandidátů. Skype hovory byly zaměřené především na zjišťování jejich představ, očekávání, ale i obav, na jejich motivace, jejich přirozený vztah k práci s dětmi a mládeží a na mnohé další.

Každý hovor vždy trval minimálně hodinu a sledovali jsme vše, včetně třeba neverbální komunikace. Je velmi těžké vybírat kandidáta, který má přijet na celý rok, pracovat zde s dětmi a mládeží a zvládnout kulturní a šok, osamění, jazykovou bariéru a mnohé další. Rizik je hodně a nelze je úplně eliminovat.

Tito dobrovolníci mají našemu městu a mládeži přinášet pozitivní poznání a zkušenost. Zajistit toto, to není vůbec snadné. Je to tak trochu “kupování zajíce v pytli”.

Po skype hovorech bylo vybráno šest budoucích erasmáků. Všem jsem zaslal informace, což zdaleka nebyl konec.

Jedna z nich totiž nereagovala. Po zjišťování co a jak, jsme přišli na to, že ona i její vysílající organizace přistupovali k výběru dosti navázaně. A tak jsme dali na intuici a raději její výběr přehodnotili. Když člověk nemá mnoho možností k zjištění faktů, pak je nutné spolehnout se na intuici, což se nám zatím osvědčilo. V dobrém i nedobrém.

V říjnu letošního roku se tak budeme loučit se Sally, Mashou, Patri, Natashou, Kate a Josem a budeme vítat novou šestici mladých nadšenců, kteří se těší, jak budou napomáhat mladým z našeho města růst a rozšiřovat si obzory.

Všichni zahraniční dobrovolníci pospolu

V závěru ještě trocha čísel.

Naše šestice statečných od prosince loňského roku do konce letošního května pravidelně týden co týden těšila svou přítomností a rozvíjela dovednosti vice než 400 žáků na celkem 11 základních a středních školách. V hodinách angličtiny, tělocviku i výtvarky se bavili a učili. A vždy a jedině v anglickém jazyce.

Nezapomínali ani na děti z Azylového domu Jonáš, kde je těšili každou středu. Ani nezapomínali na mládež v Klubu Koule při pondělních, většinou sportovních aktivitách. Docházeli také do Karate klub Polák kde cvičili s dětmi, jejichž většina patří do skupin sociálně vyloučených či vyloučením ohrožených.

Jak také Vy, čtenáři víte, naši erasmáci také hojně informovali o tom, co a jak v našem městě dělají, jak se zde cítí, jak se jim zde žije. Zde na i-novinách i na facebookových stránkách.

Ačkoliv se ještě zdaleka neloučíme, přesto říkáme již nyní “Well done!” dobrovolníkům, žákům, učitelům i všem okolo, kteří se do našeho projektu namočili.