Branec je mladý muž braný k zápisu do odvodního seznamu. Tak stanovil zákon z roku 1889, který nám zanechal až do našich časů výše uvedený pojem, jenž
Po zavedení zákona o branné povinnosti byl každý muž povinný vždy v listopadu toho roku, kdy dosáhl dvaceti let, přihlásit se u starosty obce k zápisu do braneckého seznamu a od 1. ledna následujícího roku byl povinný odvodem. Povinnost platila až do dosažení 36 let. Délka vojenské služby byla určena na tři léta, přičemž u námořnictva byla delší. Dobrovolníci s vyšším dosaženým vzděláním měli kratší službu a říkalo se jim jednoročáci.
Ve Státním okresním archivu v České Lípě se nachází množství braneckých soupisů. Jsou zajímavým přehledem nejen o počtu mladých lidí, ale také o jejich povolání a stavu. Okres Česká Lípa doplňoval většinou 94. pěší pluk se sídlem v Terezíně. Tam bývala jedna kasárna zvaná sudetská. Na cvičení byli záložníci povoláváni na dobu osmi neděl. Posádka v České Lípě byla dle dřívějších zákonů v letech 1850 - 1875. Přivedeni sem byli vojáci ze severní Itálie a bohužel sem zavlekli choleru. V pozdějí době byl pobyt vojska vítaný, protože přinášel bohatý užitek živnostníkům.
První a jediná všeobecná mobilizace byla vyhlášena 26. 7. 1914. Dřívější mobilizace byly jen dílčí. Česká Lípa se stala 22. 4. 1915 opět garnizonním městem, tentokrát s vojáky 18. pěšího pluku s doplňovacím okresem Rychnov nad Kněžnou.
Za první Československé republiky byli součástí armády němečtí branci. Zpočátku nebyli přijímáni, ale po zavedení ústavy byli povinni odvodem. Někteří nastupovali velmi neochotně, ale jiní, zejména venkovští chlapci, sloužili rádi, protože se naučili česky a získali novou kvalifikaci. V době sílícího napětí s Německem byli oprávněně němečtí odvedenci pokládáni za státně nespolehlicé. Počítalo se s nimi v týlových složkách. Za mobilizace v květnu 1938 ignorovali ve velkém měřítku povolávací rozkazy. Někteří nastupovali do vlaků, který je měl odvézt do posádky, ale vystoupili na příští stanici a vytráceli se do lesů. Vznikaly skupiny tzv. zelených kádrů. Někteří se připojovali k fašistickým bojůvkám, jiní tábořili v lesích po skautském způsobu. Německý poručík Wenzel Kirschner odvedl celou skupinu branců z obce Olšina přes hranici do Říše. Četní se skrývali v hradčanských lesích a jiní třeba na Kozlu. Po příchodu německých vojsk se vrátlili domů.