Už dlouho jsem chtěl napsat pár poznámek o publikaci Ladislava Smejkala s názvem Tajemné stezky - Máchův kraj, Českolipsko. Přečetl jsem ji cestou do partnerského města Mittweida. Musím se na úvod přiznat, že od oblíbeného historika si držím trochu odstup - jako v podstatě od každého dějepisce. Možná to vyplývá z toho, že mým oborem jsou přírodní vědy, v nichž se fakta až tak často nepřekrucují. Toto prohlášení ale nic nemění na skutečnosti, že jsem publikaci zhltnul. Jde o stravitelný koktejl historických skutečností, příběhů známých i zapomenutých občanů a v neposlední řadě vzpomínek Ladislava Smejkala. Pro našince je samozřejmě bonusem skutečnost, že vše se odehrává v oblasti mezi Klíčem a Sedlem. Jazyk je sice až příliš kudrnatý, ale v některých knihách je možná lepší nepodléhat módním trendům. Pokud nemáte co pod stromeček, doporučuji.
Dalším vánočním dárkem může být kniha Jana Hocka s názvem A šaty skáčou po žábě. V současnosti občan Nového Boru a dříve České Lípy vydal románovou prvotinu těsně před svými padesátými narozeninami. Už ji mám u postele, ale ještě jsem se nezačetl. Zato jsem stihl s Janem Hockem posedět u kávy a pokecat o pocitech "začínajícího" autora. Pátral jsem, jak hodně je román autobiografický, kolik z něj se odehrává v České Lípě. Když si najdu čas, rozhovor by mohl vyjít ve čtvrtek, ve stejný den, ve kterém proběhne v Novém Boru autorské čtení. K románu samotnému se určitě vrátím v některém ze svých dalších deníků.
Po měsíci už také skončila kauza mého shořelého auta. Případ uzavřela policie i pojišťovny. Paradoxně ve stejný den, kdy shořelo vozidlo odtahové služby, jejíž majitel mi tu první noc ochotně (samozřejmě za peníze) pomohl. Jsem rozčarovaný z některých postupů pojišťovny. Na řeči typu: "hlídáme vaše sny" jsem doslova alergický. Ale vše nakonec dopadlo tak, že jsme si mohli pořídit vůz další, jen o něco levnější. Pojišťovnu jsem změnil. Spíše kvůli svému pocitu, než kvůli snaze najít lepší služby. Ten měsíc jsem hodně přemýšlel o tom, jestli auto vůbec potřebuji. Naběhal jsem toho dost pěšky, zhubl (to ale spíše ze stresu), klesl mi tlak (když nepočítám ty první dny), potvrdil si, že městskou dopravou se v zásadě nikdy nedostanu z bodu A do bodu B v tom čase, ve kterém potřebuji, a rychleji než po svých. Naučil jsem se chodit nakupovat do vietnamské sámošky a poznal úplně jiné lidi.
V pátek to vypadalo, jako když si redaktoři uspořádali mikulášskou nadílku na Českolipsku, a tak se zpravodajství Novy tvářilo jako ryze regionální. Coby učitele mě zaujala především reportáž z Kravař, kde byla obviněna zastupující ředitelka za ublížení na zdraví (více zde).
ČTK při té příležitosti vydala výběr stíhání pedagogů kvůli úmrtí či zranění svěřených dětí. Z mého pohledu jde o smutné čtení. Kolegyni z Kravař přeji, ať se ukáže, že se jedná o policejní úlet, o pouhou snahu najít viníka tam, kde hledat nelze.
Červen 2003 - Osmiletý Filip Němec z Cizkrajova na Jindřichohradecku se málem utopil při koupání na školním výletu v Jemnici na Třebíčsku. Pod vodou zůstal asi deset minut. Kvůli poškození mozku zcela ochrnul a od té doby je ve stavu bdělého bezvědomí. Chlapcovo postižení zavinil podle třebíčského soudu nedostatečný pedagogický dohled a nedodržení bezpečnostních předpisů. Pedagogy soud za úraz potrestal podmíněnými tresty. Loni krajský soud v Českých Budějovicích rodině přiznal odškodné 15 milionů korun. Žalovaná škola ale neměla dostatek prostředků, na společné úhradě částky se pak domluvila obec, kraj a stát.
7. ledna 2004 - Sedmiletý chlapec zůstal při plaveckém výcviku v Blansku na dně bazénu asi 20 minut. O čtyři dny později hoch zemřel na následky poškození mozku z dlouhodobého nedostatku kyslíku. V květnu 2005 Okresní soud v Blansku uložil podmíněné tresty dvěma pracovníkům tamní plavecké školy. Tehdejšího ředitele plavecké školy potrestal dvěma lety vězení s odkladem na tři roky a instruktorce plavání uložil trest 1,5 roku s odkladem na 2,5 roku. Cvičitelka podle obžaloby své svěřence nedostatečně při výcviku hlídala, šéf plavecké školy podle soudu neštěstí zavinil špatnou organizací výcviku.
9. května 2006 - Čtrnáctiletý chlapec zemřel při fotbalovém tréninku ve Velkých Opatovicích na Blanensku poté, co na něj spadla fotbalová brána. Loni v únoru Okresní soud v Blansku rozhodl, že za smrt mladého fotbalisty nikdo do vězení nepůjde. Policie z chlapcovy smrti vinila vedoucího tamního fotbalového mužstva, který měl na hocha dohlížet. Trenérův právní zástupce a právník chlapcovy matky se však domluvili na takzvaném odklonu. Trenér protistraně nabídl finanční odškodnění a omluvil se. Žena satisfakci přijala a dohodu stvrdil soud.
2. června 2006 - Třináctiletý chlapec zemřel v Plzni, když na něj na hřišti spadla házenkářská branka. O tři měsíce později obvinila policie zaměstnance Salesiánského střediska mládeže, který podle vyšetřovatele nezabezpečil, aby byla branka řádně upevněna. Obviněn byl z ublížení na zdraví z nedbalosti. Státní zástupce v listopadu 2006 stíhání zrušil a případ vrátil k došetření, v dubnu 2007 pak policisté případ odložili.
23. června 2006 - Čtrnáctiletý chlapec se smrtelně zranil při atletické olympiádě základní školy ve Volarech na Prachaticku. Hoch při skoku dalekém upadl břichem na ostrou betonovou hranu doskočiště a poranil si játra. O tři dny později v nemocnici zranění podlehl. Letos v říjnu prachatický okresní soud zprostil viny bývalého ředitele školy, který byl obžalován z ublížení na zdraví z nedbalosti. Podle žalobců prý betonové hrazení, na které žák spadl, nebylo v souladu s normami. Státní zástupce se proti verdiktu odvolal. Před nedávnem se pak volarská radnice dohodla na odškodném s pozůstalými po chlapci.
Vzápětí mě ospamovala kolegyně textem Otokara Březiny z roku 1892.
Učitelství jest těžký, robotný úřad vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu. Děti, přicházející do školy, jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné. Vracím se po pěti hodinách vyučování fysicky i duševně vysílen, disgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc jest vyhrazena mé duševní práci, a i tu nedostavuje se vždy disposice, vstřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním.
K tématu anketa pod reklamami.