Myslel jsem, že dnešní deník věnuji zápisu z minulého zasedání zastupitelů, ale ještě není vyvěšený na webových stránkách města. Zkusím si najít náhradní téma. Ne, nebude jím šenovská sklářská škola – k ní jsem na i-noviny nasázel dost materiálů poskytnutých z obou stran konfliktu. Objevil jsem dva zajímavé články související s teplem.
Za zmínku určitě stojí informace z pera Jana Šebelky, který je nyní zpravodajcem Mladé fronty Dnes z Českolipska. Na titulní stránce celostátního vydání tohoto deníku stálo: Konec předraženého tepla. V době prodeje Českolipské teplárenské jsme se několikrát zmiňovali o situaci v Liberci, kde spotřebitelé šli tak daleko, že založili sdružení Teplo za 399,90. Nedávno vzniklo i celorepublikové sdružení Dost! Společnými silami dosáhla sdružení velkého vítězství, Teplárna Liberec uznala neoprávněné zvyšování ceny a vrací celkem 12 milionů korun (to je údajně 200 až 700 korun na domácnost). Navíc teplárna snížila i účtovanou cenu na 650 korun za gigajoul.
Zatímco v Lípě se situace s teplem aspoň navenek uklidnila, vaří se to v Doksech, kde zákazníci platí 900 korun za gigajoul. Pobavila mě odpověď vedení firmy, kterou Mladá fronta Dnes požádala o vyjádření: "Relevantní, pravdivé, a tím velice zajímavé informace vám můžeme poskytnout jen na základě písemné smluvní dohody o autorizování příspěvku s dohodnutou výší honoráře."
Jestli toto není využívání monopolního postavení, jinými slovy vyjebávání se zákazníky, tak už těžko lze nalézt lepší příklad. (Celý článek najdete na webu zde.)
Náhodou jsem včera narazil i na další článek věnovaný teplu. Je z Lidových novin a najdete ho na webu zde. Věnuje se výzkumu liberecké Technické univerzity, který naznačuje, že domácnosti napojené na centrálně dodávanou teplou užitkovou vodu platí o 200 až 500 korun měsíčně více, než by měly. Důvodem jsou nepřesné měřicí přístroje na výstupech v teplárnách i samotných domácnostech. Ty vykazují až čtyřicetiprocentní odchylky, vždy do plusových hodnot. Zajímavé je například srovnání nákladů. Zatímco u nás je potřeba na ohřev jednoho metru krychlového vody 0,48 GJ, v sousedním Slovensku jen 0,28 GJ. Pochybuji, že by za zmíněným rozdílem byla jiná nadmořská výška či druh paliva.
Jinak jsem měl přes týden „prostší“ starosti. Kromě přestavby kuchyně, ze které jsem udělal tak trochu reality show (nultý díl naleznete zde), mi odvezli babičku po operaci kardiostimulátoru do LDN v Českém Brodě. Podíval jsem se tak do nemocnice, v níž jsem jako dítě ležel s podezřením na úplavici. Trochu mě vyděsilo, že nemocnice i její okolí vypadají i po více než čtvrt století úplně stejně. Je to v krátké době už druhá babička, za níž jezdím do podobného zařízení, a jde na mě trochu splín. Nevím, jestli bych chtěl v něčem takovém umírat.
V pátek jsem byl coby porotce a doprovod v Liberci na chemické olympiádě kategorie A (určená těm nejstarším). Velký zážitkem pro mě bylo, že jsem mohl hodnotit práci Ondřeji Henychovi z Liberce, který loni v cambridgské katedrále King's Colleage Antechapel získal stříbrnou medaili v celosvětovém finále této soutěže. Letos by se rád podíval do Tokia. V krajském kole neměl konkurenci, ale ani českolipská Katka Grygoryeva neudělala třetím místem ostudu.
Video z pátku:
Před chvílí jsem se vrátil opět z Liberce, kde jsem kromě vánočních nákupů (konečně) zaskočil i do kina na nový český film 3 sezóny v pekle. Zatím ve mně převládají smíšené pocity. Konec čtyřicátých let a začátek let padesátých není v naší kinematografii tak často ztvárňován, takže už kvůli tomu stojí za to film vidět. Zaujal mě také Kryštof Hádek v hlavní roli. Celkově mi však příběh připadl plochý, Egona Bondyho, se kterým jsem se setkal někdy v roce 1990 i osobně, bych v něm poznal těžko. Nás Severočechy by měla do kin lákat skutečnost, že některé scény jsou natáčeny v okolí. Bohužel na místech, která se objevila už v několika filmech – například Úštěk představuje městečko v česko – rakouském pohraničí. Přes kostelík v Ostrém hlavní hrdina přenáší penicilín do Vídně. Nechybí ani viadukt v Novinách. Vrcholem je Liberec, který představuje vybombardované hlavní město Rakouska.
A co podniknout příští týden?
Například už zítra můžete jít na výše zmíněný film do Crystalu anebo na koncert Aleny Kalivodové s názvem Ave Maria v Novém Boru. Ve středu zasedají českolipští zastupitelé, to je kultura zadarmo. V pátek si já osobně nenechám ujít Teremina v Jiráskově divadle. S Dejvickým divadlem přijede i můj kamarád z dětství Martin Myšička, takže pro mě má představení o rozměr více. V sobotu budou v Progresu Květy, což je můj soukromý podzimní objev na naší hudební scéně (pozvánka je zde).
Na závěr tradiční bonus. Tentokrát jsem páteční kroužek nestihl, ale zato jsme si udělali předvánoční laborky se třeťáky.