Ještě jako vzpomínku na minulý týden nabízím pár fotografií Hany Blažíkové, která koncertovala v kostele sv. Barbory.
Dnešní koncert v Biberově kapli je vyprodán, a tak jediné představení, na které se naše rodina vypravila, mělo své centrum v Novém Oldřichově. Špičkoví maďarští muzikanti Csaba Németh a Tamás Tóth představili pomocí varhan a trubky skladatele, jako byli Bach, Buxtehude či Vivaldi. Na koncertě byla manželka a tu jsem hned po probuzení nutil, aby mi něco napsala.
"Vybrala jsem si koncert maďarských hudebníků hrajících na varhany a trubku v kostele sv. Kříže v Novém Oldřichově, a to z několika důvodů. Jako místní rodačku mě zajímal další nepoznaný vesnický kostelík v regionu. Viděla jsem ho poprvé a mile mě překvapil svou zachovalostí. Z vícero zkušeností jsem očekávala větší stopy zubu času, nezájmu a obecného nedostatku financí. Dalším tahákem na sobotní koncert byl jeden z koncertních nástrojů, a to varhany. Jsou pro mě tajemné svou složitou konstrukcí, svou velikostí. Ty oldřichovské jsou prý v širokém okolí jedny z nejlepších. Jsou nástrojem, který do kostela neodmyslitelně patří. Ale abych se přiznala, mnohem více mě „vzala“ trubka. Pronikavé zvuky kostel zvětšovaly, naplňovaly každý prostor, ohlušovaly všechny moje smysly. Jiskřivý zvuk vymodeloval tóny melancholicky tklivé i ty zvesela rozdováděné.
Zvědavá jsem byla i na velkého známého skladatele Bacha. Bohužel jsem ho v řadě dalších vynikajících barokních autorů nerozeznala. A vlastně ani nechtěla. Užila jsem si hodinu optimistické hudby, zvuku dvou krásných nástrojů zvládnutých mladými maďarskými hudebníky. Ti byli bohužel schováni na kúru u varhan. Nemohla jsem pozorovat jejich hudební prožitek a stala jsem se tak pouhým posluchačem. I tak jsem byla spokojená, ba nadšená. Škoda jen, že jsem to nemohla vyjádřit častějším potleskem. Tleskat mezi skladbami se prý nesluší. Pro pořádek ještě uvádím, že kostel byl plný."
Zatímco má žena si užívala kultury, já neodolal dozvukům léta a hned ráno vyrazil do terénu. Ještě za mlhy jsem vylezl na Vlčí horu nad Slunečnou. Právě pod ní vrcholil závod v běhu do vrchu, kterého se účastnili moji synové i několik dalších nadšenců. Nabízím aspoň pár fotografií, které nevydají na samostatný fotožurnál.
Večer jsem se nechal vylákat kamarády do lesa. Troubení jelena, západ slunce, východ Venuše, pasoucí se srnci, dva jezevci, sedmdesátikilové prase na mušce pušky, která v ten správný čas nevystřelila, liška, která měla větší smůlu. Chvíle pohody střídané s výlevy adrenalinu. Zrychlený dech před výstřelem. Starobylé pudy. A dnes bolest hlavy od dutin, které dostaly v tom průvanu asi pěkně zabrat.
Co vy, viděli jste někdy jezevce? Odpovídat můžete v anketě pod reklamami.
Další fotografie je z šestého ročníku Paličkiády v Kravařích. Pan Slabý zapomněl přiložit textovou přílohu, tak aspoň obrazem.
Na závěr informace, že i České dráhy vyhlašují své missky a mistry. Na fotografii jsou vítězové jednotlivých kategorií, zleva Petra Morávková, Lambert Tašký a Petra Hejdová. Bohužel nikdo z nich není z České Lípy, ani okolí. Chtělo se mi napsat něco jizlivého, ale ovládl jsem se.
