Jeden si jede klidně cizinou a rozhodne se zkusit, jestli náhodou nejde naladit v autě české rádio. Šup, zadařilo se a hned první zpráva se zmiňuje o České Lípě. Doma si pustím televizi a zase šup, hovoří v ní mluvčí Kateřina Amrichová. Lípa je zkrátka v kurzu. Prodej teplárny je v této okurkové sezoně pro novináře darem z nebes. Já si však dávám ještě týden pohov od komentářů. Stejně jsem názor od počátku nezměnil. Já nevidím v prodeji až zase takový problém. Už kvůli tomu, že není v silách normálního člověka se v kauze vyznat. Nevěřím tomu, že k pochopení stačí selský rozum. Problém je v tom, jak s občany město komunikuje. Když nemají přístup k informacím ani opoziční zastupitelé, není divu, že občané si pak informace vytvářejí sami. Někdy třeba i ve formě ne zrovna etického letáku. Ale je otázkou, co letákem vlastně kdo sleduje. Moc se mi nezdá, že by šlo o spontánní akci občanů.
Těší mě, že se do České Lípy vrací sportovní život. Myslím tím sport pro nás diváky. Na vyšší úrovni se bude hrát hokej i fotbal. Bohužel ani hokejisté, ani fotbalisté zatím moc neoslovují média (když nepočítám Českolipský deník, který má sportovního redaktora). Chybí výsledkový servis, informační zdroje zřejmě nemá ani ČTK, která nám zajišťuje pravidelný přísun zpráv. Chybí aktualizace na webu. U hokejistů se na jednom ze serverů mluví o přestavbě haly, u fotbalistů se nejvíce diskutuje o změně názvu. Mimochodem název Arsenal mi taky nesedí. Je to jako za starých časů. Místo aby se vymyslel originální, obšlehne se něco z ciziny. Z té ciziny, která je nám zrovna příznivěji nakloněna. Ale zase lepší Arsenal než CSKA, Komsomolec apod. V diskusi mě při té příležitosti pobavil příspěvek Pavla Cihláře: Chtěl bych vás upozornit, ze klub jménem Arsenal nehraje jen anglickou ligu, ale také albánskou a moldavskou. V posledně dvou jmenovaných byly teď aféry o původu peněz z černých fondů a obchodu s bílým masem, takže název Arsenal by asi nebyl vhodný ani pro vás, českolipští podnikatelé.
Abych nezapomněl, hokejisté budou hrát pod názvem Predators a předsedou farmy synerových lvů je bývalý zastupitel a družstevník Hau, takže … takže nic, dám si ještě zmíněnou pauzu, než začnu rýpat.
Opět si dovolím pár poznámek ze svých cest. Manželka zatoužila po nádherných písečných plážích Baltu, a tak jsme vyrazili. GPS mi vypočítala, že nejkratší cesta do mnou oblíbené Leby vede po německé dálnici. Od našeho domu k moři je to běžnou cestovní rychlostí šest a půl hodiny (až do Leby jedenáct). Blíž to od nás k jinému moři zřejmě nebude. U těch jiných moří ale bývá lepší počasí. Určité povětrností nepohodlí vynahradí taková místa jako Gdaňsk, znovu vystavěný podle dokumentů z minulých století, národní park Slowinki s pohybujícími se písečnými dunami, Sopoty s nejdelším polským molem či Helská kosa.
Další nevýhodou je obrovské množství Poláků. Své moře milují a vyrážejí k němu po milionech. Vidět je to zejména na silnicích, po nichž se pohybují poměrně agresivně. Není divu, že v Polsku je nejvyšší nehodovost v rámci Evropské unie. Na druhou stranu: Poláci jsou skromní, a tak ceny za ubytování pár metrů od moře se na privátě pohybují od 30 do 40 zlotých na osobu. My se kupříkladu na pět dnů usídlili tři kilometry za Lebou v osadě Žarnowska. Klidné místo u jezera, přes které jsou vidět zmíněné duny. K moři jezdí vláček tažený traktorem. Na rozdíl od Leby je zde klid a přitom veškeré zázemí v podobě baru, restaurace a dvou obchodů. Atrakcí je místní barmanka, která předvádí divadlo, jemuž podobné jsem jindy neviděl. Za třicet zlotých jsme se sice dělili o sociálku s jinou rodinou, ale k dispozici jsme měli gril, kuchyňku, venkovní sezení, loďku. Berte to jako možný tip, až vás omrzí povalování v Chorvatsku a zatoužíte po změně. Případným zájemcům podám informací i více.
Příští neděli jsem si vymezil jako konec poflakování a cestování, takže vrátím deníkům i jiným rubrikám pravidelnost.
V anketě pod reklamami se můžete vyjádřit k názvům našich sportovních klubů.
Kdysi jsem do deníku dával hlášku týdne, tento týden mě v časopisu Týden zaujala tato (hláška týdne z Týdne :o)): „Noviny, které jsou spoluodpovědné za veřejné mínění, by se neměly obracet proti těm, kteří jsou u vlády. Jestliže byli nositelé moci potvrzeni demokratickými volbami, médiím nepřísluší, aby veřejnost proti nim popuzovali.“
Plácnul to Arkádij Gajdamak, ruský miliardář.