Kvůli nemoci syna jsem přeskupil své prázdninové plány a nakonec se potuloval zbytek července Českem. Události v Lípě jsem prakticky nesledoval, a tak mi přijde nefér je komentovat. Po pravdě řečeno: zpětně mi připadá, že se ani nic významného nestalo. Stavil jsem se však v řadě měst a podvědomě v nich hledal nějaké shody či neshody s Českou Lípou. Pojal jsem tedy dnešní deník jako takové neumělé shrnutí. Nabízím vám seznam mnou navštívených měst, důvodů, proč je navštívit, a případných paralel s Českou Lípou.
Čáslav - už z dálky je vidět věž kostela sv. Petra a Pavla, v němž se roku 1421 konal zemský sněm, nedaleko se navíc našly ostatky Jana Žižky. Pravě hradby a okolí kostela jsou nejhezčí částí města. Pomiňme asijskou restauraci v historické budově hned naproti chrámu páně. O dost slabší je okolní zástavba, nejšíleněji působí obrovité náměstí přeměněné v parkoviště. Problémem bylo najít slušnou restauraci, v níž by se nekouřilo a neblikaly automaty - skvělou pizzerku jsme nakonec našli za tzv. Otakarovou věží.
Pardubice - město je o dost větší než Česká Lípa, takže srovnání nevyzní. Ale i při jeho velikosti jsme zaparkovali nedaleko centra v patrových garážích za padesát korun na celý den. K toulkám lákají především uličky v okolí Perštýnského náměstí a zámku. Na své mládí jsem vzpomínal u Labe, kde stojí mlýny. Ty projektoval známý architekt Josef Gočár a jsou skutečným skvostem. Stejně jako několik domů v okolí. Kvůli dešti jsme si užili i zdejšího multiplexu se šesti kinosály. Film za devadesát korun není zase taková darda. Jen si už asi nezvyknu na to chrupání kukuřice, za nás bylo neslušné šustit i bonbóny.
Chrudim - samozřejmě na první pohled zaujme (aspoň mě) gotika - zde v podání kostela Nanebevzetí Panny Marie (i když ona je to už spíše novogotika - jako laik neposoudím, co stálo na konci čtrnáctého století a co architekti dovymysleli o pět století později). Obešli jsme si město podél hradeb a shodou okolností kafovali i v restauraci Na Hradbách. Pohříchu jsou z hradeb vidět jen sídliště. Podobnost s Lípou má i skutečnost, že než jsem našel jeden stánek s novinami, minul jsem tři herny, dva tipáče a několik prodejen s asijským zbožím (co ale dnes není z Asie, že jo?).
Kolín - pro mě jedno z největších městských překvapení. Před lety (hodně) jsem tam byl na kole a přišlo mi památkově chudé. Tentokrát cítím, že se tam musím ještě vrátit. Prošli jsme si židovské památky (říkají tomu tady Jeruzalém na Labi) - údajně druhou nejvýznamnější synagogu v Čechách a starý hřbitov. Čas nezbyl na muzeum a kostel sv. Bartoloměje. Sešli jsme i k Labi - mají přes něj podobnou lávku jako máme my přes Ploučnici. A hlavně - v parku postavili skvělé letní kino, takový záviděníhodný amfiteátr. V Kolíně bylo také nejdražší parkovné - na náměstí brali 40 Kč za hodinu, včetně neděle. A městští policisté kroužili kolem jako supi.
Rakovník - zde mě lákaly především brány, z nichž některé se objíždějí při průjezdu městem. Na Vysokou bránu se dá i vystoupit a udělat si představu o městě a jeho okolí. Asi největší dominantou je nedaleká chemická továrna. Architektonicky roztříštěné je dlouhé náměstí, jemuž vévodí kostel sv. Bartoloměje. Rakovník mě bohužel nezaujal.
Plzeň - zde jsem dvě noci přespal - v hostelu, který se kapánek podobal tomu ze stejnojmenného amerického hororu. První noc mi dělali společnost američtí turisté, druhou maďarští fotbaloví fanoušci (v Plzni zrovna hrála jejich reprezentace do devatenácti let s Italy). Měl jsem tak celý den na obhlížení památek. Začal jsem v muzeu, kde celé prázdniny probíhá například výstava Andyho Warhola (pokud nejste extrémními fanoušky, tak za ty prachy nedoporučuji). Dále vlezl do centrálního chrámu sv. Bartoloměje i na jeho věž. V synagoze mě zaujala výstava fotografií dokumentující vývoj Izraele, kterou slovem doprovázel Arnošt Lustig. V podvečer jsem se toulal parkem, který vzniká v místech bývalé zoologické zahrady. Určitě, kdybych měl čas, by se našel program i na další den - nová zoologická s výstavou pohyblivých modelů dinosaurů, pivovar a pivovarské muzeu. Jo - pivo. Dal jsem Plzeň přímo od zdroje, ale druhý den přešel na Bernarda v takové jedné volnomyšlenkářské hospodě. Pravdou je, že pivo je v Plzni obecně docela drahé, na druhou stranu je mu zřejmě díky konkurenci věnována o poznání větší péče, než znám z Lípy. Nedílnou součástí Plzně jsou davy bezdomovců a puberťáků popíjejících pod mosty a v parcích. Kromě Prahy jsem nikde tento fenomén tak rozšířený ještě neviděl.
Písek jsem zažil jen vpodvečer a jeho Kamenný most jako vždy nezklamal. Už jsem měl trochu absťák po přírodě, takže jsem druhý den raději běhal po Píseckých horách a přenocoval mimo centrum v penzionu Na Ptáčkovně. Doporučuji na jídlo či třeba nějaký koncert v místním amfiteatříčku.
České Budějovice - svou okružní jízdu jsem zakončil na jihu Čech. Nikdy jsem v tomto městě nebyl. Hradby zde tak trochu nahrazuje voda, která ze všech stran obepíná centrum města. Turistickým centrem je náměstí Přemysla Otakara II., kterému dominuje Samsonova kašna. Okolní podloubí jsou obsazena restauracemi, kavárnami a cukrárnami. Zážitkem je především večer, když se rozsvítí světla a zahrádky se zaplní cizinci. Samozřejmě jsem šel do Budvaru, který jsem nikdy moc nepil a zřejmě ani nebudu. Přišel mi nějaký sladký a rychle šel do hlavy.
Náhodným čtenářům se omlouvám, že nepíšu o Lípě. Berte můj příspěvek jako případný tip na cesty. Třeba se vám nějaká informace bude hodit. Teď si dám ještě týden pauzu někde v cizině a pak už začnu zase něco dělat. V anketě pod reklamami máte možnost vyjádřit se, do kterého města jsem vás nalákal nejvíce.