Jako mnoho jiných Českolipanů jsem i já podlehl kouzlu „inlajnů“, tedy kolečkových bruslí. Na svou první jízdu jsem vyrazil do Hradčan, na lesní cestu naproti hájence. Krásný terén s mírným převýšením (aspoň na začátku), skvělý povrch, šíře odpovídající mému začátečnickému rozmachu, málo žaludů a stále poměrně málo lidí. Prostě paráda!
Když jsem přestal padat a začal si připadat jistější, přesunul jsem se na cyklostezku Varhany. Na kole mi to nikdy nepřišlo, ale na bruslích cítím, jak je odfláknutá. Samá boule, záplaty jsou z jiného materiálu než původní povrch.
Skalní cyklisté jistě uvedou, ať neremcám, že jim by stačila zpevněná šotolina, ale mně přijde, že se tady za šedesát milionů promrhala příležitost udělat něco, za čím by se sjížděli inlajnisté ze širokého okolí. Třeba i z Německa, kam se výhledově chystám na průzkum.
Stezce také nepřidává na atraktivitě, že se na ní musí stále z českolipské strany najíždět po štěrku, který svléká galusky. O parkování nemluvě. Značka zákazu vjezdu k nejmenované autoopravně vše opět jen zhoršila.
Přitom o cyklostezce Varhany se hovoří i v krajích Lípě vzdálených. I návštěvníci cache, kterou jsem k ní umístil, pějí jen chválu. Lípa nikdy nebude rájem díky svému hradu, muzeu, mostu či náměstí (tuhle možnost tak nějak ztratila během vlády komunistů), ale mohla se stát pověstným cyklo či inlajnrájem.
Nějak se nám hroutí podzimní termíny voleb. Zatím jsem tudíž pozdržel vydávání dotazníků jednotlivých stran. Ale jejich vyplnění je pro některé stranické sekretariáty beztak tvrdým oříškem. Některé místo odpovědí posílají několikastránkové volební programy či výmluvy, že se předsednictvo rozhodlo neposkytovat novinářům informace. Samozřejmě jsou i strany, které vůbec nereagují či možná ani neexistují, protože žádost se vrací z jejich plné a nevybírané schránky. Je trochu škoda, že velká média se zatvrzele věnují jen souboji Paroubka s Topolánkem. Ve spodních patrech je také živo.
No, souboji Paroubka s Topolánkem? V době tzv. ústavní krize jsou docela soudruzi. Uvidíme, jestli budou soudruzi i poté, až se konečně dokopeme k volbám, až se vyřeší všechny spory, žaloby, stížnosti na jejich neregulérnost. Nakonec se totiž stejně ukáže, že česká společnost je i nadále takřka rovnoměrně rozdělena na rádobypravičáky, rádobylevičáky a zaryté ignoranty všeho. Budou schopni vzniklý pat skutečně vyřešit anebo zase převáží ješitnost a vzduchem budou létat srovnání s nacistickými či komunistickými puči? Nedávno jsem si říkal, že mi sice vadí princip pozitivní diskriminace, ale že by bylo v dobách krize lepší, kdyby ve vrcholných funkcích velkých stran byly ženské. Ne nějaké emancipované mužatky, ale ty normální, co celý den hákují v kancelářích, školách či nemocnicích, pak přijdou domů, jednou rukou míchají omáčku, druhou zavařují okurky a ještě vidí, co se děje za rohem. Nemusí být vidět, nečekají medaile, nehoní si triko, netrpí ješitností, prostě makají.
Tento týden jsem tři dny pobýval se studenty v Holanech na adaptačním kurzu a i ve škole jsem nestíhal, takže na žádnou kulturu nedošlo. Ale příští týden se polepším. V diáři mám zatrženou Sklenku sherry, divadelní hru Neila Simona v podání Divadla Na Jezerce Jana Hrušínského (více třeba zde). Ve čtvrtek, pokud mě nezmůže mých devět hodin ve škole, chci vyrazit do Prahy na koncert Gorana Bregoviče na Staroměstském náměstí (zde). Občas jsem ho poslouchal, ale letošní pobyt na Balkáně způsobil, že ho s manželkou z přehrávače v autě takřka nevytahujeme (jen děti s námi nyní odmítají jezdit). V sobotu odstartuje festival Lípa Musica koncertem České filharmonie (zde). K této skutečnosti už zřejmě není co dodat. Stejně jako ke koncertu Čechomoru následující pondělí. Jen abychom na tu povodeň kultury měli dost peněz.
Na závěr jedna předvolební fotografie z Mimoně. ODS konečně aspoň tam přiznala barvu :o).
