Korejské lidově demokratické noviny
Když jsem viděl poslední Městské noviny, propadl jsem zoufalství. Myslím, že nemá obdoby, jakou formou se snaží tato z obecních peněz financovaná tiskovina vybudovat kult všudypřítomné starostky Moudré a jejího zástupce Stejskala. Usmívají se na nás takřka z každé stránky, která není našvihaná reklamami. Hodně mi to připomnělo nyní často publikované reportáže z Korejské lidově demokratické republiky. Velký Kim bdí nad hladovými Korejci na autobusové zastávce, letišti, náměstí a možná i na záchodě.
Nejvíce mě rozladilo okénko FK Jablonec. Jeho přítomnost a okolnosti, za jakých vzniklo (viz zde), kritizovaly nejen i-noviny. Skutečnost, že se znovu objevilo, chápu jako signál: My tady vládneme a budeme si prostě dělat, co chceme! Bez ohledu na to, co si myslí občané.
Hned jsem psal mluvčí Kateřině Plecháčové, abych vyzvěděl, proč se „okénko“ či spíše půlstránkové okno zase objevilo. Podle jejího sdělení má město stále dohodu o výměně informací s Jabloneckým gólem. Samozřejmě jsem se zajímal o to, co se o nás v Jablonci píše, a dozvěděl jsem se, že jabloneckým fotbalovým fanouškům napsala starostka otevřený dopis.
Vážení čtenáři, ráda bych Vás jako starostka města Česká Lípa pozvala do našeho města na zahajovací koncert velkého podzimního česko-slovenského turné "Elán on tour 2005", který se uskuteční 2. září na fotbalovém stadionu v České Lípě.
Takto dopis začíná. Uf!. Oddychl jsem si. Dokonce se domnívám, že tentokrát mohla být výměna pro Lípu výhodná. Určitě je větší šance, že přijede nějaký Jablonečan k nám na Elány, než že vyrazí Českolipan do Jablonce na fotbal. Nicméně můj názor je, že okénko FK Jablonec do Městských novin nepatří. Je to nefér vůči okénku Mladé Boleslavi, Liberce, Blšan, Drnovic a okénkům dalších týmů, v jejichž čele nesedí známí Petra Skokana.
Ty, ty, ty, Poláku!!
Ale nebyl to jediný dopis, který v poslední době Hana Moudrá napsala. Ptali se mě v Mladé frontě Dnes, jestli také dostáváme stížnosti na naše redaktory. Asi na radnici vědí, že by to bylo zbytečné, takže jsme jim museli s lítostí sdělit, že ne. Nicméně to vzbudilo naši zvědavost a poptali jsme se na znění dopisu. Nabízíme vám ho celý, aby nám nebylo vytknuto, že něco zkreslujeme, někomu něco vkládáme do úst atp.
Vážený pane šéfredaktore,
obracím se na vás se záležitostí týkající se článku, který vyšel ve vašem listě, neboť závažnost pochybení jednoho z Vašich redaktorů mi bohužel nedala na výběr.
Tuto cestu kontaktu jsem původně neměla vůbec v úmyslu. Nejprve jsem chtěla kontaktovat pouze pana redaktora, který je autorem článku. Bohužel mi však nezvedl telefon, pouze mi zaslal textovou zprávu, že má dovolenou. Proto volím tuto cestu.
Dne 30. května 2005 vyšel v liberecké mutaci vašeho deníku Mladá fronta Dnes článek redaktora Michaela Poláka pod názvem V lípě se bouří: Neberte dětem hřiště. V článku se objevují názory jednatelky sdružení rodičů a přátel školy ZŠ Špičák, dále také ředitele zúčastněné střední školy, na což mají všechny strany nárok a to, že je autor oslovil, považuji za naprosto správný postup při hledání objektivního pohledu na věc. Vše by však bylo v pořádku, kdyby i stanovisko další zúčastněné strany zařadil tak, jak mu bylo poskytnuto.
Již dne 17. března si autor článku vyžádal rovněž stanovisko města Česká Lípa, které vzápětí obdržel. K mému překvapení se ale naše stanovisko v článku vůbec neobjevilo. Naopak zde byly některé skutečnosti zcela obráceny (viz. v článku: „Město chce sportovní areál zrušit bez náhrady,“ poskytnuté stanovisko města Česká Lípa znělo: „Město zvažuje využití části plochy sportovního hřiště a to pouze za předpokladu, že škola bude mít k dispozici adekvátní náhradu,“ atd.). Redaktor dokonce použil nepravdivou citaci, kterou vložil do mých úst („Slyšela jsem, že chceme postavit nové hřiště. To ale není pravda.“ ).
Také informace, že by stavba domova důchodců měla začít už na podzim, v našem stanovisku nezazněla. Článek tak nezobrazuje skutečný stav věcí. Samotný článek a rovněž naše stanovisko Vám přikládám v příloze, abyste si mohl udělat vlastní obrázek.
Velice mě mrzí, že přes veškerý korektní a vstřícný přístup k výše jmenovanému redaktorovi, nezaznělo stanovisko města. Přesto pevně věřím, že tento případ mohu vnímat jako „neúmyslné“ pochybení.
Těším se na další spolupráci.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Hana Moudrá
Starostka města Česká Lípa
Nebudu to moc komentovat Různí představitelé města mění tak rychle stanoviska, že už se v nich nikdo nevyzná, řeknou vám něco soukromě a pak tvrdí, že to nikdy neřekli. Tu a tam to ještě připepří třeba tvrzením, že na Špičáku mohou být rádi, když jim v rámci optimalizace nezavřeli školu. Každopádně psát dopisy šéfredaktorům mi připadne jako dost nestandardní řešení. Pro zajímavost přikládám vyjádření Michaela Poláka.
Město Česká Lípa mi prostřednictvím mluvčí Kateřiny Plecháčové skutečně v březnu 2005 poskytlo odpovědi na pět mých otázek týkajících se problému kvůli zrušení či nezrušení hřiště u Základní školy Špičák v České Lípě. Protože jsem se ale nakonec kvůli některým nejasnostem (doposud jde spíše o neoficiální kauzu, žádná instituce tento problém zatím neprojednávala) článek o zrušení hřiště odložil, vyjádření města jsem nikde nepoužil.<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />
O dva měsíce později se už ale proti rušení hřiště začali v České Lípě bouřit rodiče dětí ze základní školy v České Lípě a ve velké míře začali podepisovat petici, což byl pro mě impulz, abych článek napsal, a použil jsem do něj vyjádření všech zainteresovaných stran.
Vyjádření města z března 2005 už ale pro mě nebylo relevantní, protože 26. května 2005 (v době, kdy jsem článek připravoval) se uskutečnila tisková konference na Městském úřadě v České Lípě, kterou vedla starostka České Lípy Hana Moudrá. Během tiskové konference odpovídala také na otázky týkající se zrušení školního hřiště. Logicky jsem proto použil její aktuální vyjádření a nikoliv bezmála čtvrt roku starý text, který připravila tisková mluvčí. Bezprostřední a aktuální vyjádření - a tím spíše starostky - mi přišlo mnohem lepší.
To, že se nyní starostka odvolává na tak starý text, mi přijde směšné. A nemůžu souhlasit ani s dalším tvrzením. Starostka píše, že věta, že město chce zrušit hřiště bez náhrady, není pravdivá, a že to je naopak. Kdyby to tak skutečně bylo, proč by tedy stovky rodičů podepisovaly petici, která se proti zrušení ohrazuje? Proč by se rodiče bouřili, když je podle starostky všechno v pořádku?
Citaci "Slyšela jsem, že chceme postavit nové hřiště. To ale není pravda" starostka na tiskové konferenci podle mě řekla, ačkoliv sama ve stížnosti tvrdí opak. Z tiskovky pochopitelně nemám žádný zvukový záznam, ale větu jsem si takto zapsal.
Obecně považuji celou stížnost za hloupou, jestliže se odvolává na měsíce starý text i přesto, že starostka poskytovala aktuální vyjádření na tiskové konferenci.
Obávám se proto, že starostka bude muset na mě (a hrozí to asi i dalším novinářům) posílat další stížnosti, a to jenom proto, že nehodlám používat její stará vyjádření. Jinými slovy: pokud chce novinář vycházet s vedením České Lípy, měl by si zřejmě pokaždé vyhrabat a zařadit nějaké staré vyjádření.
Pryč s Hugem!
Hana Moudrá si zřejmě bere příklad ze svého chráněnce Václava Svatka, který je podle ní slušný člověk. Já teda nevím, co je slušného na tom scházet se s lidmi a pak o nich podávat hlášení Státní bezpečnosti. Zkrátka máme jiná měřítka!
Aby to nevypadalo, že jsem vůči Svatkovi nějak zvlášť zaujatý, snad nebude od věci, když uvedu, že s podobným problémem pozdního zařazení do svazků se potýkal i jeden můj příbuzný.
Byl to člověk, kterého rodina ctila jako velkou morální autoritu. Za války byl vězněn na Pankráci pár cel od Fučíka (to by byl dobrý začátek), pak byl ale přesunut do koncentračního tábora v Německu. Podařilo se mu uprchnout a následně i zapojit do bojů s Němci. Do Čech vstoupil z „nesprávné“ strany a v „nesprávné“ uniformě.
Po roce 1948 byl degradován, propuštěn z armády a vykonával různé pro něj podřadné práce. Nakonec mu bylo umožněno vystudovat aspoň stavební průmyslovku a ve stavebnictví zůstal do roku 1989. Revoluce byla pro něj velkou satisfakcí – nejenže mu byla vrácena hodnost, ale byl dokonce povýšen. Když umřel, sjeli se papaláši a dokonce zazněla i vojenská salva. Rok po jeho smrti se jeho jméno objevilo v seznamech spolupracovníků. Pro celou rodinu to byl šok.
Myslím, že kariéry Svatka a mého příbuzného jsou diametrálně odlišné, ale přesto i tento příklad dokumentuje, proč o hodnotě lustračních osvědčení nemám žádné iluze. Těžko se rozlišuje, kdo byl tím snaživým vlezdozadkem a kdo po desetiletí psychicky lámanou obětí, která nakonec nevydržela.
Mnohem důležitější je pro mě současná Svatkova činnost (příspěvky v rudém tisku, manipulátorství, podvody na voličích). Stal se v širém okolí nejhlasitějším propagátorem zvrácené ideologie, která z nás po desetiletí tvořila ty řiťolize a zlomené oběti. Proto rozhodně patřím mezi ty, kteří v článku o agentovi Hugovi (zde) zatrhli v anketě možnost, že by měl z politiky vypadnout a zmizet v propadlišti dějin.
Radosti poddaných
Nejen skandály však žije Českolipsko. Víkend byl opět napraný akcemi. Stihl jsem se zastavit v Hradčanech, kde probíhaly námi několikráte avizované slavnosti. Byl jsem jen asi dvě hodiny. Byla příjemná atmosféra, ale nepřišli lidé. Aspoň dopoledne tomu tak bylo. Pokud jste byl někdo odpoledne či večer, dejte, prosím, zprávu, zdali to pak bylo lepší.
S manželkou jsme okoukli tři stánky, nechali se převézt skauty od Billa na pláž, prohlédli si zoologickou zahradu a koníky vozící zájemce kolem rybníka a nakoukli do pohádkového lesa. Mezi tím jsme se stihli rozhlédnout po kraji z Havraní skály.
Kolem třetí hodiny jsme se přesunuli do Lípy na skvělou akci nazvanou Všudybud 2005. Takřka dokonalá přehlídka všech kapel, které na Českolipsku něco znamenají. Fotografie z této akce najdete zde a zde. Určitě se ještě nějaké objeví od čtenářů – své poslal už i Jindra Hladík, tak je nabízím přímo pod tímto odstavcem (jsou z koncertu amerického seskupení Sabot, na nichž jsem zrovna nebyl).
Rovněž pro nás jedna z návštěvnic chystá reportáž, tak nebudu více prozrazovat. Snad jen to, že i tady mi chyběli především diváci. Byli: známí, které jsem už léta neviděl, starostka s přítelem, senátor, půlka gymplu, fanynky, pečená kuřata, spousta piva, čajovna, solidní (ale trochu chladné počasí) a hlavně spousta nadšené muziky.